Následující týdny budou především jen o fotbale,škole a rodině.

Začnu fotbalem.Moje zranění kotníku se rapidně zhoršilo při zápase proti Lathrop (22.9).Bolelo to při všech aktivitách co jsem dělal,včetně spaní,takže když jsem nemohl pořádně chodit,nemohl jsem hrát fotbal.Takže jsem od 25-29.9 nemohl trénovat,ovšem jsem samozřejmě byl na hřišti a podporoval tým.Už tu začíná být zima a tak ty tréninky nejsou úplně nejlepší zážitek.Většinou hrozně fouká vítr a to tak že mě to někdy vyvrátí z mého místa,to beze srandy.Vítr je tu pravděpodobně největší problém,protože jak to většinou bývá,vždy přinese mraky=déšť a zima.Venku nemůžete stát moc dlouho bez pohybu,jinak ten studený a rychlý vítr způsobí hypothermii a vy se pak nemůžete hýbat.Proto je důležité se buď hýbat nebo mít pro tento typ počasí udělané oblečení.Hypothermia je tu velký problém,mnoho lidí už tak umřelo,např.na kajacích na jezeru.Moje Zranění se během toho týdnu zlepšilo a já jsem mohl chodit bez bolesti.Je to velká zásluha Stana,který rozumí těmto zranění,takže jsem to ledoval každou noc celou noc,můj nejlepší kamarád byla ortéza a hlavně icyhot.Před posledním JV zápasem se rozhodli Stan a Loni,že chceme hostit poslední týmovou večeři.A tak ve čtvrtek 28.9 jsme pozvali celý tým do restautace Avangelos,kde jsme snědli 23 large pizzas.Taky jsem řekl pár slov směřovaným ke coachům,hráčům,Loni a Stanovi.

Stal jsem se členem One dolar shave clubu!Je to super!

Ve škole pořád stejné v hodinách nuda,ale už jsme psali hodně testů a dokonce jsem dostal první class report.Dostal jsem ho už před 3.týdny ale zapomněl jsem to napsat.Mám jen A’s.Coach chtěl vidět známky všech hráčů a tak když viděl moje,řekl že v týmu jsou jen 2 hráči co mají A’s.Pak v Rotary to taky ocenili.Díky mým výsledkům si můžeme dovolit já,Loni a Stan odletět do Chicaga,abychom navštívili Notre Dame zápas (Notre Dame je můj a Stanův nejoblíbenější vysokoškolský fotbalový tým).Vždy vím,proč se učím…

Pátek 29.9.2017

V pátek byl game day.Byl to poslední zápas JV (hráči mého věku) a také poslední zápas konference pro Varsity.Já,jelikož jsem nemohl trénovat,tak jsem aspoň podporoval spoluhráče.Jelikož to byl poslední zápas,všichni byli hodně nervózní.Kvůli otřesu mozku nehrálo dalších 5 hráčů (starters),takže to bylo o to těžší.Ovšem Colony Knights se s Chugiac Mustangs poprali a vyhráli jsme 56:8.JV se tím stalo tím nejlepším týmem na Aljašce,takže si nejspíš dokážete představit tu eufórii hráčů a coachů.Bohužel tohle nebyl poslední zápas pro Varsity.Jelikož hraji i za Varsity,zůstal jsem,abych podpořil i svoje starší bratry.Bohužel nás Chugiac porazil 44-25,takže jsme poprvé pocítili chuť prohry.

Neděle 31.9.2017

Ráno jsme opět jeli do Tailgators (bar) kde jsme posnídali (já jsem měl steak,vajca,hashbrowns) a sledovali fotbal.Pak jsme zamířili do obchodu a domů.Doma jsme pracovali kolem domu a na večer jsme jeli na střelnici.Jelikož má Stan fakt hodně zbraní,nebyl žádný problém mně nějakou vypůjčit,stejně jako další příslušenství.Poprvé v životě jsem tedy střílel z brokovnice a bylo to super.

Pondělí až čtvrtek 2-5.10.2017

Ve škole nic moc,zabíjí mě ta nuda a ta neustále opakující se rutina.

Ve středu jsem se potkal se všemi studenty v tokijské restauraci.Celý týden jsem trénoval,ale pozor,už jen s Varsity!Jelikož JV už skončilo a Varsity je v play-off.Varsity tréninky jsou úplně o něčem jiném.Taky chování hráčů a coachů,je jednoduše jiná úroveň.To se potvrdilo na týmové večeři ve čtvrtek.

Pátek 6.10.2017 Narozeniny Stana

Ráno škola tradičně od 7:45 do 2:15.Pak jsem jel s mými kamarády na jídlo a pak k Blakeovi domů,kde jsme sledovali seriály.Když jsme dorazili ke škole,už jsme mohli cítit tu nervozitu ve vzduchu.Nejdříve jsme šli jen v našem týmovém oblečení na hřiště,kde jsme si vše zopakovali,co jak se dělá.Já jsem si šel zaházet s Parkerem (náš starting QB) a s ostatními hráči…bylo to hrozně uvolňující.Po 7:00pm jsme nastoupili na hřiště a hráli proti Anchorage West,který jsme už porazili v týdnu 5.Bohužel,udělali jsme hodně chyb a prohráli.Podlehli jsme 14:10.Chtěli to jednoduše víc.Samotný zápas nebyl tak smutný jako když jsme klečeli v hudlu (když se shromáždí celý tým okolo coachů a kleknou si na jedno koleno,děláme to každý trénink a zápas,v tu chvíli se často modlíme,nasloucháme coachům).Můj nejoblíbenější coach,coach Kizer trénoval Colony Knights tento rok naposled a tak to bylo hodně dojemné,když prezentoval svoji řeč.Když head coach začal mluvit,většina z nás už měla slzu na krajíčku,někteří regulérně brečeli…proč?Proč někdo jako AMERICKÝ fotbalista brečí?Protože tohle byla pro seniory (poslední ročník na High school) poslední možnost hrát za Colony Knights,pro některé poslední možnost hrát americký fotbal.Když tohle head coach řekl,po dlouhé době mi také ukápla slza…bylo to pravděpodobně naposled co jsem hrál americký fotbal v USA a to mě hodně zabolelo.Jeto taky MOŽNÁ jediný rok co stravím v USA a tak jsem se rozhodl,že taky řeknu pár slov.

Na začátku fotbalové sezóny jsem měl každý den oběd (měl jsem celodenní tréninky,pamatujete?).Oběd obsahoval mimo jiné i proteinovou tyčinku.Asi třetí den na hřišti se mě zeptal jeden spoluhráč,jestli mu můžu kousek dát…dal jsem mu opravdu maličký kousek,protože jednak mi to chutnalo a druhak jsem byl rád za každý zdroj energie.Ovšem jak jsem se učil skutečnému týmovému duchu,tak Na konci sezóny jsem nosil 3 proteinové tyčinky,2 gatorady a rozdal úplně všechno.Ikdyž jsem byl pak hladový,měl jsem super pocit,že jsem se mohl podělit s jídlem a tím tak dodat energii mým kamarádům,ale hlavně že jsem podpořil tým a jeho podstatu-rodinu.Myslím,že jsem zatím získal jednu z největších znalostí za moji celou výměnu,kterou donesu do ČR a budu se o ni dělit s ostatními,tak jako by to měl dělat každý.

Po zápase jsme jeli domů,kde čekala Stanova dcera Jenna,se kterou jsme pozdně povečeřeli a předali dárky Stanovi.Já jsem za sebe,taťku bráchu a celou rodinu dal Stanovi jeho vysněný kavovar,takže mu to samozřejmě udělalo radost.

Další články od Johna

Pin It on Pinterest

Share This

Sdílejte tento příspěvek se svými přáteli!