Ve školním roce 2015/2016 jsme poprvé „hostovali“. Naše dcera odjela na výměnu do USA a do jejího pokoje se na začátku listopadu nastěhoval mládenec z Taiwanu jménem Khai-sing Chang. Přál si, abychom mu říkali Kenneth.
Všechna naše očekávání ohledně toho, jací jsou výměnní studenti , dostala s Kennethem na frak. A to je velmi dobře. Kenneth byl tichý, introvertní mládenec, který byl spíše účastníkem událostí než jejich iniciátorem. Přesto (nebo možná právě proto?) nám tři měsíce společného života daly spoustu poznatků o odlišném způsobu života na Taiwanu a u nás, o rozdílech ve fungování rodin, škol, cestování, stravování …
Jsme Rotary velmi vděčni za možnost být host rodiči. Původně jsme hostování vnímali jako něco, co „musíme udělat“, aby naše dítě mohlo zrealizovat svůj sen. Zpětně si uvědomuji, že hostování bylo prostě báječnou věcí pro nás samotné.
Naše první hostování skončilo bohužel předčasně, už po 3 měsících, protože si Kenneth na lyžích zlomil nohu. Ačkoli to byla těžká událost, kterou nikomu z host rodičů nepřejeme (a děje se objektivně pouze jednou za 20 let, takže žádný strach), naše poučení z ní je, že s pomocí Rotary nakonec všechno dobře dopadne (i Kenneth už zase běhá) … a taky už víme, jak zařídit sanitku do Vídně [Symbol].
Díky Rotary za to, že nám za Kennetha, který předčasně odjel domů, umožnili ještě alespoň krátce hostovat Lucy z USA, Kalifornie. Lucy byla báječná milá holka, o všem něco věděla a o vše se zajímala, pekla nám koláčky a dívala se s námi na filmy – vůbec s ní bylo fajn. Moc nám chybí. To je jediná podstatná nevýhoda hostování – vaše host děti vám budou chybět, bude se vám po nich stýskat. Mnohem víc, než byste si po těch pár týdnech nebo měsících mysleli.