fbpx

Ahooj, hlásím se z New Yorku! Už se mě mega lidí ptalo, kdy bude konečně článek, takže here we gooo!

Jsem tady zhruba týden, ale přísahám, že mám pocit, že tu jsem tak měsíc. Zažila jsem toho už tolik, že je pro mě těžké to vše krátce shrnout do jednoho článku, ale nějak se pokusím.

16. sprna jsem na letišti v Praze naposledy obejmula rodinu, bylo to hodně těžké, pocit, že je rok neuvidím. Teď takový malý story time. První let do New York City trval 8 hodin. Strašně jsem se na tu cestu těšila, na letiště a všechno kolem toho. Nelžu, když řeknu, že to byl nejtěžší den mého života. Byla jsem sama v letadle 8 hodin, takže člověk jen sedí a přemýšlí. Nebudu si hrát na hrdinku, skoro celý let jsem měla stažený žaludek a hodně jsem brečela. Najednou jsem si říkala, proč tohle vůbec dělám- v letadle někde nad Atlantikem, zhruba uprostřed mezi Evropou a Amerikou. Litovala jsem, že nemůžu vystoupit a prostě to otočit zpátky. Je to asi těžké pochopit, dokud to nezažijete. Byl to pocit, že jsem opustila úplně všechno a jedu do absolutního ničeho. Strach z neznáma. To bylo to opuštění komfortní zóny. Vedle mě seděla holka z Brooklynu, tak jsme ke konci cesty kecaly a ona mi vykládala, jaké je to žít v NYC. I tak jsem na tom ale byla psychicky hodně špatně, i když jsem se snažila všemožně si zlepšit náladu. To jsem ještě nevěděla, že to nejhorší mě teprve čeká.

Na JFK (hlavní letiště New Yorku) jsem měla mít přestup 4 hodiny, což je na newyorské letiště tak akorát. Letiště v NYC je obrovské a hektické, všude milion lidí. Můj let několikrát posunuli, takže jsem tam nakonec čekala asi 10 hodin.  A pro mě to časově byla noc, takže jsem tam vlastně proseděla celou noc. Spát jsem nemohla, let mohli kdykoliv přesunout. Nespala jsem v tu dobu už víc jak 40 hodin, takže si asi dovedete představit, jak unavená jsem byla, a pocit, že tam jsem sama a musím si poradit, to nijak neulehčoval. Na tom letišti už nikdo nebyl, jen já a pár američanů, co čekali na stejný let. Cítila jsem, že můžu každou chvíli omdlít a nevěděla jsem, co mám dělat. Beznadějně jsem volala mamce a brečela, a teď je mi jí zpětně úplně líto, musela být víc beznadějná než já…😅 Jedna pracovnice letiště viděla, že jsem vyčerpaná a podle Rotary saka, že jsem z Evropy, a nabídla mi, ať prostě usnu a ona mě probudí, až otevřou gate. Takže jsem si lehla na zem a usnula, na letišti v NYC, v noci.. a tak nějak spoléhala na to, že mě ta paní prostě vzbudí. Bylo to hodně náročné, ale nakonec jsem zažila nezapomenutelný výhled z letadla na noční rozsvícený Manhattan a celý New York. Je obrovsky rozlehlý. Bylo to dechberoucí.

 

Další články od Nicoly

Pin It on Pinterest

Share This

Sdílejte tento příspěvek se svými přáteli!