21. října to byly přesně dva měsíce od té doby, co jsem se rozhodla změnit můj život a odletět na rok studovat do Spojených Států. Dneska už je listopad a za chvíli to budou už tři měsíce, protože čas tady letí mnohem rychleji, než kdekoli jinde. Zkrátka jsem neměla čas (čti: náladu) napsat něco na blog, ale za tyto dva úžasné měsíce se toho tady v Michiganu změnilo hodně.

Škola

Za dva měsíce už jsem si zvykla na všechny její rozdíly a občas už se v ní i nudím, protože škola je přece jenom pořád škola, a už je kdekoli. Už vím jak probíhají testy u jednotlivých učitelů, kdo je jak přísný, taky vím, že když dostaneme z Algebry za domácí úkol spočítat příklady 22-78 even, tak se to slovíčko even nemůže ignorovat, protože to znamená sudý a tak nemáme počítat všechno ale jen každý druhý příklad. Tohle jsem asi tak měsíc nevěděla, a tak jsem počítala mnohem víc než bylo zapotřebí. 😦 Škola mi tu přijde mnohem lehčí, všechno se pořádně probere v hodině a pak dostáváme domácí úkoly, který se prostě musí dělat, jinak budete mít E/5, takže se člověk nemusí už ani moc učit na testy, jelikož si hodně věcí pamatuje z hodiny. Takhle mi to v Česku nefungovalo. Taky mám už kamarády (skoro) v každé třídě a můžu se s nima smát tomu, když vůbec netušíme jak máme udělat naši práci a tak. Nejoblíbenější částí mého školního dne je oběd, protože obvykle obědvám s dalšíma dvěma výměnnýma studentkama z Francie a Španělska a tak si máme si co říct.

Kamarádi

Mezi mé nejbližší kamarády tady právě patří tyto dvě výměnné studentky, se kterými jsem byla společně na Homecomingu – školní akce, kde se tančí… nevím jak je to na ostatních školách, ale na te mé jsou všechny tyto tance dost špatné a minulý týden, když jsme měli Halloween Dance tak Ambre (studentka z Francie) nebyla řádně připravená na to, že to bude ještě horší než Homecoming a má z toho skoro noční můry (to zase ne, ale proste se ji stalo něco ne úplně hezkého, tak to řekla svoji hostmamce a ta pak mluvila s ředitelem, který se teď snaží změnit tyto školní akce, jelikož má na škole svou dceru a nechce aby tyto akce vypadaly tak jak vypadají..). Byly jsme spolu i slavit Halloween, což je opravdu hezký “svátek” a je mi docela líto že se neslaví takhle i v Česku. Byly jsme trick or treat na té nejlepší ulici u nás ve městě a všude bylo hrozné moc lidí a žádná auta. Dokonce to někdo prožíval tak moc, že si vyzdobil dům úplně šíleně a na zahradě měl spoustu lidí v hodně strašidelných kostýmech a pouštěl tam skupinky lidí postupně. Bylo to úplně šílený a hrooozně moc jsem se bála a když jsem se pokusila vyfotit jednoho asi malého klučinu v převleku medvěda? se skalpelem tak se mě rozhodl za trest pronásledovat a to jsem potom křičela tak, že mě ještě druhý den bolelo v krku:)

Nejlepší způsob jak si najít kamarády je určitě začlenit se do nějaké školní aktivity. Ať už je to jakýkoli sport, divadlo, marching band, diskuzní klub nebo cokoli jiného, určitě se to vyplatí. Díky cross country jsem si našla hodně kamarádů (který mají 1.oběd a já 2., takže se s nima vídám jen na tréninku, který máme ale každý den tak to ani moc nevadí), se kterýma jsem si hodně blízká a až nám skončí cross country sezóna (což je zrovna dneska v pátek, kdy píšu tenhle článek:) tak se s nima budu dál vídat, jelikož skoro všichni budou na jaře dělat track (atletika).

Kamarádi jsou tady pro mě hodně důležitý, jelikož nemám úplně nejlepší host rodinu se kterou bych dělala hodně zábavných věcí (o tom snad napíšu další článek), tak chodím často ven s kamarády, především s těmi výměnnými studenty. Na naší škole je poměrně složité najít blízké kamarády, protože skoro všichni žáci mají už svoje skupinky kamarádů do kterých je poměrně těžké proniknout. Mohlo by se zdát, že najít kamarády bude snadné, jelikož jsem exchange student a tak se p mě budou všichni zajímat, ale vzhledem k tomu, že na moji škole je přes 40 výměnných studentů a snad v každé třídě jsem společně s alespoň s jedním dalším výměnným studentem, nikdo už není překvapený a skoro se už ani nezajímá odkud jsem- a když jo, tak stejně vůbec netuší kde je Česká Republika. Občas jim pomůže Československo a někdo si nás dokonce pamatuje pod názvem Jugoslávie:)

Konec Cross Country sezóny

Tento sport m opravdu baví a mrzí mě že není i u nás. Moje časy se ani zdaleka neblížily časům Varsity holek (7 nejlepších holek z týmu, co běhají 5km okolo 18:30) ale na skoro každých závodech jsem běžela rychleji než na těch předchozích a tak držím v týmu rekord za největší strike osobáků, konkrétně je to 6 a další holka má 5:) jej. Moje poslední závody byly pro mě velice smutné, protože tenhle tým pro mě znamená opravdu hodně a uvědomila jsem si, že už nikdy s nima nepoběžím žádné závody, tak jsem se skoro asi 5 minut před startem rozbrečela. V cíli jsem opět byla velmi smutná, protože jsě chtěla naposled překonat můj osobák- 22:21,9 ale tentokrát mi to nevyšlo a běžela jsem 22:29,4. Doufám, že track sezóna bude stejně tak dobra jako Cross country sezóna, protože to bylo něco úžasného!

Další články od Bohdany

Studium v zahraničí

Studium v zahraničí

pro středoškoláky

 

Chceš prožít nezapomenutelný školní rok 2020/21 v USA, Kanadě, Brazílii, Mexiku, Argentině, Kolumbii, Japonsku, Thajsku, Koreji, Austrálii, nebo na Taiwanu? Nebo v nějaké úplně jiné zemi? Zaregistruj se do našeho seznamu předběžných zájemců! 

Pro úspěšnou registraci do našeho seznamu potvrď prosím Tvoji emailovou adresu kliknutím na odkaz v emailu, který jsme Ti poslali. Děkujeme!

Pin It on Pinterest

Share This

Sdílejte tento příspěvek se svými přáteli!