fbpx

Když nám v sobotu 21. prosince začali Vánoční prázdniny, naložili jsme už předem zabalené kufry a zavazadla do auta a v 10 ráno jsme s mojí hostitelskou rodinou odfrčeli na letiště. Tam jsme odbavili všech 8(!) zavazadel plných teplého oblečení a pak už jen čekali na náš let do Seattlu, který trval něco okolo 5 hodin.

V Seattlu jsme se navečeřeli a já jsem převrhla moje sushi na zem:( Ze Seattlu jsme letěli přímo do Anchorage, což je hlavní město Aljašky. Let trval zhruba 3 hodiny a přestože jsem seděla u okénka, neměla jsem tak hezký výhled jako při cestě do Seattlu, jelikož byly asi 2 hodiny ráno a to znamená pro Aljašku naprostou tmu. Když jsme počkali na letišti na všechny naše kufry, tak nás vyzvedl můj host strejda – Jerry a čekala nás 2 hodinová cesta do města/vesnice – Willow, kde bydlí moje host babička Sue, u které jsme bydleli celé dva týdny. Cestou jsem se snažila neusnout a obdivovat krásu Aljašky, což bylo těžký, jelikož jsem byla vážně ospalá, ale viděla jsem hned 3 losy, který se jen tak procházeli po silnici.

Další dny jsme jezdili na více projížděk a na sobě jsem vždy navlékla alespoň legíny, tepláky, oteplovačky, nátělník, triko s dlouhým rukávem, obyčejné triko, svetr, vestu a na vrch všeho tohohle oblečení jsem si ještě oblékla obrovskou teplou kombinézu, tak abych vždy zůstala v teple. Dokonce jsem měla i speciální „bunny boots“, což jsou obrovský a hodně teplý boty, které udrží vaší nohu v teple dokonce i s jen jedním párem ponožek. Vždycky jsem se cítila jako sněhulák, který sotva může chodit, natož otáčet hlavou díky kukle, nákrčníku a helmě. No, i přesto jsem si jízdy na sněžným skůtru užívala, i když jsem většinu času jezdila s mým host strejdou (má nejpohodlnější sedátko pro druhého pasažéra) a ten si velmi užívá rychlou jízdu a naklopování se společně se skůtrem. NO jo, ze začátku jsem jela jen se zavřenýma očima a modlila se, aby ta jízda už skončila, ale časem jsem si zvykla a začala to být velká zábava.

Vánoce, jak asi víte se slaví 25.12. ráno, ale my jsme je oslavili až odpoledne, když se všichni členové rodiny dostavili k nám domů. Ráno jsme místo  toho šli na vánoční mši, která probíhá asi tak jak u nás, ale tady bylo v kostele tak 15 lidí. Byl to hezký den, hezky strávený s mou novou rodinou, ale úplně jsem necítila tu vánoční atmosféru. Nevím, jestli to bylo kvůli tomu že jsme neměli na večeři kapra s bramborovým salátem a nebo protože jsem byla bez mé České rodiny.

Na Nový rok jsme se večer opět sešla celá rodina venku na jezeře za naším domem, kde jsme dopoledne připravili ohniště, navozili dřevo a připravili dekorace. Vozila jsem se s mými host ségrami na sněžném skůtru, zapalovali jsme prskavky a nakonec o půlnoci začal velký ohňostroj, který obsluhoval a sestrojil můj host strýc a host děda. Byl to nádherný ohňostroj, na který se přišli podívat všichni naši sousedi.

Kdyby mi někdo řekl před rokem, že pojedu na Vánoce na Aljašku, tak bych se mu asi vysmála do obličeje a řekla něco jako že to není úplně možný. Ale opak se stal pravdou a já jsem tak mohla strávit Vánoce někde, kam se už asi jen tak nepodívám. Opravdu moc se mi tam líbilo a nechtěla jsem jet zpátky „domů“ (zejména ale kvůli tomu, že nám pak zase začne škola:). Jsem moc vděčná mé host rodině, rodině v Česku a i mému Rotary klubu, že mi povolili tam jet. Byl to opravdu neopakovatelný zážitek, který mi přinesl hodně vzpomínek a hezkých momentů, na které už nikdy nezapomenu.

Další články od Bohdany

Pin It on Pinterest

Share This

Sdílejte tento příspěvek se svými přáteli!