V pondělí 18. srpna v 5:30 ráno jsem opustila IntroCamp v Bogotě a vyrazila na letiště El Dorado. Odtud jsem letěla do Pasta kde strávím následujících deset měsíců. Na letišti jsem čekala nekonečné tři hodiny, ale nakonec se vyplatily – moje sedačka 16F se proměnila v 2A, což byla první třída. Netuším proč, ale upgrade přišel úplně sám. Let měl trvat hodinu a půl, ale mně připadal spíš jako půlhodinka. Přistání už tak pohodové nebylo – v Pastu fouká šílený vítr a letadlo se při dosednutí houpalo. Když jsem vystoupila, cítila jsem zvláštní směs radosti, strachu a nervozity – trochu slz, trochu stesku, ale hlavně štěstí, že už jsem konečně tady. Venku krásně svítilo sluníčko a všude kolem se tyčily hory.
Spolu s dalšími dvěma výměnnými studentkami jsem čekala na kufry a přes prosklené dveře už jsem zahlédla svoji hostitelskou rodinu, jak mi mává. Na letišti mě přivítala i moje mladší host ségra se svou nejlepší kamarádkou, která s námi pak strávila celý zbytek dne a večera. Bylo to neskutečně zvláštní i krásné zároveň – vědět, že to jsou lidé, se kterými teď budu žít. Když jsem konečně vyšla ven, objali jsme se, dostala jsem kytku a dárek od své counselorky; bylo to opravdu nádherné přivítání. Celou dobu jsme si s rodinou psali jen ve španělštině a najednou na mě začali mluvit anglicky – což bylo úplně super. Ukázali mi jejich dům, který je naprosto nádherný: mám svůj vlastní pokoj, uprostřed domu je malá zahrádka a čekaly na mě balónky i box se spoustou překvapení. Rychle jsem se převlékla a hned jsme šli na oběd – kuře, které mi připomínalo KFC. Večer dorazil i můj host brácha, který byl zrovna mimo město, když jsem přiletěla. Večer jsme hráli UNO a nakonec jsme šli ještě na sushi – já už ale byla tak unavená, že jsem po návratu okamžitě usnula.
Další den mě čekalo brzké vstávání. Dala jsem si rychlou (a hodně studenou) sprchu, stejně jako den předtím, protože jsem měla pocit, že mi nefunguje teplá voda. Když jsem se pak svých host rodičů zeptala, ukázalo se, že jsem to celou dobu pouštěla na špatnou stranu – a měli ze mě samozřejmě velkou srandu. Po snídani jsme vyrazili do školy vyřídit papíry a potom do města na fotku. Čekání na hotovou fotku trvalo skoro hodinu, takže jsme si čas zkrátili návštěvou kavárny a kanceláře mojí host mamky, kde mě představila svým kolegům. V kavárně jsem poprvé ochutnala empanády – kukuřičné taštičky plněné masem, fazolemi a zeleninou. Oběd nás čekal doma, kde nám vaří kuchařka, a po obědě jsme pokračovali s imigračními papíry a dalšími formalitami. Odpoledne jsem si šla vyzvednout školní uniformu a také poznala svoji host babičku – čtyřiasedmdesátiletou paní, která je naprosto skvělá a plná energie. Den jsme zakončili předáváním dárků z Česka – největší úspěch měly samozřejmě sladkosti, z nichž měli všichni obrovskou radost.
V průběhu týdne jsem šla také ven s ostatními výměnnými studenty a s lidmi z Kolumbie, což bylo moc fajn. Měli jsme i naše první setkání Rotary v Rotary klubu Pasto Valle de Atriz. Jeden z nezapomenutelných momentů byl, když jsem ráno přišla do kuchyně a viděla svou mladší host ségru s kuchařkou, jak vaří a zároveň volají s mojí host sestrou, která je na výměně v Brazílii. Hned jsem se k nim přidala, začala vařit s nimi a zároveň si s ní povídala – byl to docela vtipný a milý moment. Během týdne jsme také šli nakupovat věci do školy, sešity a podobné drobnosti a pořídila jsem si i svou kolumbijskou SIM kartu. Také jsme šli na různé návštěvy. Jeden večer jsem strávila s host bráchou u filmu a svůj první týden jsem zakončila během s host taťkou a večerní návštěvou kamarádky z Rotary, výměnné studentky z USA.










