Kdyby jste mi pár let zpátky řekli, že mě dneska najdete tady, v Brazílii, ve městě São José dos Campos, asi bych vám to ani nevěřila. Doopravdy jsem se vydala na největší dobrodružství mého života. Na roční výměnný pobyt! Asi bych měla začít tam, kde to všechno začalo. Před třemi lety, kdy našla stránku programu Rotary Youth Exchange…
Rio v nás všech vyvolávalo smíšené pocity. Všichni jsme byli tak trochu smutní, jelikož to byl konec našeho výletu a ten opravdu nikdo z nás nechtěl ukončit, na druhou stranu to bylo tak trochu vzrušující být ve světoznámém Riu, a pak taky trochu zklamání, neboť až na pár velmi zajímavých míst to prostě bylo jenom další velké město a my všichni jsme měli neskutečně velká očekávání…
Tenhle buggie ride byl ještě lepší než ten předtím a to hlavně kvůli vyšší rychlosti, kterou jsme jeli a zastávce na skibundu, neboli sjezd dun na prkně do laguny. Samotný sjezd byl super, ale když jste pak chtěli jet znova, museli jste vyjít po té rozžhavené duně nahoru a v tu chvíli se vám doslova smažily nohy. Dále jsme měli krátkou projížďku na koních, která podle mě moc nestála za to, jelikož to bylo takových 800 metrů tam a pak zpátky po pláži kterou jsme si mohli projít pěšky…
A tak se stalo, že jsem se vydal do skautu. Musím říct, že z venku vypadá jejich základna spíše jako muniční sklad, ale vevnitř je to docela útulné. Zdejší skaut nese jméno Grupo Escoteiro Carlos Pereira de Araújo a je to skaut kde chodí děti od 6 let do 21. Celkem zde chodí něco okolo 300 skautů, avšak je tady jedna zajímavá věc, já sice nemám jejich uniformu, ale to by mě tolik neřadilo jinam, jako to, že jsem široko daleko největší a to včetně všech dospělých…
Výmenný rok má byť o tom, že máte spoznať kultúru jednej, danej krajiny. Ono to však nieje celkom pravda, pretože čo Rotary ponúka, je spoznanie rôznych kultúr z krajín celého sveta. Možnosť stretávať sa s ľuďmi z Taiwanu, či Thajska, Južnej Afriky, som si v 17-tich rokoch nepredstavoval ani v najlepšom sne! A ešte navyše mať najlepších kamarátov na druhom konci sveta? To som si už vonkoncom nepredstavoval…
Nikdo kromě nás výměnných studentů si nedokáže představit jak hrozně rychle ten čas letí. A najednou jste znovu na letišti a loučíte se se svoji hostrodinou a přemýšlíte nad tím kdy je asi znovu uvidíte. Nastupujete do letadla a najednou přistáváte zpátky doma, tam odkud jste před rokem celý vystrašení odlétali. Vidíte znovu svoji rodinu a je to nepopsatelný pocit, a v ten moment si můžete říct ZVLÁDL/A JSEM TO ! Ale otázkou je? Budete se ještě někdy cítit jako doma když teď máte dva domovy?
