Období Vánoc bývá pro výměnné studenty jedno z nejtěžších a ani já jsem nebyla výjimkou. Osobně si hodně zakládám na tradicích, které jsem zde samozřejmě nemohla úplně dodržet a rodinný kruh je pro mě též velmi důležitý. Bez vanilkových rohlíčků a Pelíšků by to však pro mě opravdu nebyly Vánoce, a proto jsem si alespoň tyto dvě mé nejoblíbenější tradice dopřála.
Průvod začal v jedenáct hodin večer. Měli jsme stejné kostýmy jako škola samby. Seřadili jsme se postupně do průvodu a pomalu jsme vyšli. Po chvíli jsme se dostali do prostoru, který už vysílali v televizi byl označený bílou plochou, a postupně jsme začali tancovat sambu. Moc jsem si karneval užívala. Taky to byl jeden z hlavních důvodů, proč jsem si vůbec Brazílii vybrala. Další z mých snů se vyplnil.
Největším adrenalinovým zážitkem výletu za mě byla lekce surfování, potápění na dně oceánu (scuba diving) a jízda na tzv. “buggynách” (auta, díky nimž jsme se projeli po písečných dunách). Nesmím zapomenout také na hodiny tance tradičních brazilských stylů – funk, samba a capoeira. Lekce tance jsem využila v Recife, ve kterém jsme zažili téměř pravou atmosféru legendárního karnevalu. Nezbývá mí nic jiného, než vzpomínat na tento skvělý výlet – na nekončící smích a nové přátele, nová místa, plno tance, přeplněný autobus dětí a nepovedené snahy naučit Tchajwance vyslovit písmeno “ř”.
Po vyzvednutí kufrů na mě s otevřenou náručí čekala má host rodina. Za necelé tři týdny mi již zorganizovali oslavu narozenin a naplánovali dovolené. Oba moji rodiče pro mě dělají první poslední a moji bratři jakbysmet. Lepší rodinu a lidi kolem sebe jsem přát ani nemohla. Například tedy tzv. homesickness ani nemám možnost prožívat. Tato zkušenost mě naučila, že přísloví “všechno zlé je pro něco dobré” platí více, než bych si kdy uměla představit…
Neviem zatiaľ, čo všetko je predo mnou, ale verím, že to bude to najlepšie, čo mi život môže priniesť a teším sa na to. Teším sa na zmenu. Snažím sa ostať otvorená čomukoľvek a komukoľvek, čo a kto prichádza do môjho brazílskeho života. No nie je to vždy ľahké. Väčšinu momentov, od tých všedných, až po tie dôležité tu však človek prežíva inak ako doma. Na plno, intenzívnejšie, emočnejšie. Presťahovať sa na druhú stranu sveta je veľká výzva. Z každej strany je môj život úplne odlišný…
Škola nám začíná každý den už v sedm ráno, což je na mě moc brzo. Vstávám ale ve stejnou dobu jako v Česku, protože tam jsem ještě jezdila necelou hodinu vlakem. Do školy nás vozí na střídačku rodiče mých sousedů a ze školy nás vyzvedává moje host mamka. Každý den máme školu do 13 hodin. Což je hodně dobré. A na oběd jezdím domů.
Zaregistrujte se do našeho emailového seznamu a nenechte si ujít žádné novinky.
Pro úspěšnou registraci k odběru novinek z našeho webu potvrďte prosím vaši emailovou adresu kliknutím na odkaz v emailu, který jsme vám poslali. Děkujeme!
Subscribe
Pin It on Pinterest
Používáme cookies, abychom vám zajistili co možná nejsnadnější prohlížení našich webových stránek. Další používáním tohoto webu s tím souhlasíteSouhlasímVíce informací
