„Indie? Vážně? Ty jsi se zbláznila?, A co tam jako budeš dělat?“ Jo, přesně tak reagovala většina lidí, když jsem jim to řekla. A víte co? Asi jsem se zbláznila. Ale je to ten nejlepší druh šílenství.
Proč Indie? Protože chci všechno vidět, cítit, ochutnat, zažít.
SLONI… Prostě SLONI !
Dámy a pánové that´s the point.To je ten důvod, proč jsem už teď nadšená jako nikdy. Sloni jsou pro mě definice majestátu, ty obří, majestátní bytosti, které vypadají, jako kdyby je někdo poskládal z kamene a přidal jim duši a přitom tak neskutečně roztomilí, že by z toho člověk brečel (a já asi budu).
Představte si to: já, někde na jihu Indie, stojím před živým slonem. Všechno se zpomalí, zní hudba z dokumentu National Geographic a já si říkám: „Wow. Tak tohle je sen.“ A ano, sloní selfie je SAMOZŘEJMOST. To prostě musím zvládnout.
Ne, jak já vždy s úsměvem říkám, tak Indové žijí už tak dlouho, že měli spoustu volného času. Nevěděli co s tím, a tak se rozhodli vymyslet tuto chaotickou soustavu, která má nějakým nevysvětlitelným způsobem i svoje pravidla. Musíte být tedy připraveni na to, že se tam vše neustále mění, a nepanikařit. I u dvou domů stojících vedle sebe je dostatečně velká možnost, že jejich obyvatelé budou mluvit rozdílnou řečí, slavit jiné svátky, vařit jiné jídlo apod. Pokud se tedy v takové situaci ocitnete, zbývá jen jediné: všemi svými silami se vynasnažit zapamatovat si alespoň ty nejzákladnější pravidla a nikoho neurazit…
Občas, když jsem neměla školu jsem si ráno přivstala, vzala si foťák a vyrazila jsem do ulic fotit běžné indické ráno…
Mockrát mě už pozvali na svatby, a to jsem někdy ani nevěděla kdo se vdává. Svatby jsou dvoudenní, první den obřad, hostina a druhý den focení s předávání svatebních darů a hostina. Někdo to může mít obráceně, z čeho jsme byla na poprvé zmatená. Svatby jsou obrovské, pozvou několik lidí (například 300), hostina je obrovská,spousta pracovníků kolem (fotografové,číšníci..).A samozřejmě musí být i hodně barevná, jak ženich tak i nevěsta mají barevné šaty, protože bílé šaty nosí vdovy. Některé mají bílé šaty, ale s něčím s barevným a krajkami…
Jeli jsme do výrobny čajů a čokolády – ručně dělaná. Kde jsme ochutnali snad všechny čaje – bílý, černý, zelený, zázvorový, normální, oolong (čínský), a masala čaj. Už jen kvůli čajům, výhledu a touláním se po přírodě bych tam z radostí zůstala. Zase jsme se vydali na cestu, několikrát se zastali na výhled a na poslední zastávku – Boat house neboli zábavní park, velký lákadlo pro turisty v Tamil Nadu…
Viete, jedlo v Indií sa delí len na dva smery. Buď narazíte na niečo poriadne štipľavé alebo neskutočne sladké. A nie vážne tam nič in between nenájdete. Za to ručím. Určite si poviete, že štipľavé to neznie až tak zle však? Nesprávne. To čo u nás berieme ako štiplavé by sa v Indií považovalo za niečo bez chuti…
