Viete, jedlo v Indií sa delí len na dva smery. Buď narazíte na niečo poriadne štipľavé alebo neskutočne sladké. A nie vážne tam nič in between nenájdete. Za to ručím. Určite si poviete, že štipľavé to neznie až tak zle však? Nesprávne. To čo u nás berieme ako štiplavé by sa v Indií považovalo za niečo bez chuti…
Školský systém je tu stejný jak v Británii. Děti vozí do školy žlutý autobus a nosí uniformy + holky s dlouhými vlasy je musí mít svázané do dvou culíků . Ano „Ty“ žluté autobusy, co všichni známe z filmů. Obědy si nosí sám nebo z domu, v některých školách jsou i snídaně (př.: v mojí škole). Studenti mají respekt z učitelé a nedovolí si na ně ani zvednout hlas. Každý den se zazpívá hymna, pomodlí se, popřeje se všechno nejlepší k narozeninám (když je komu) a vrací se do tříd…
V každé zemi vás potká kulturní šok, někde menší, někde větší. Co vás může překvapit v Indii, ať už jako výměnného studenta nebo pouhého turistu? Možná víte, že v celé Indii se nemluví jedním jazykem, ale více jazyky. Přesněji je jich 87 + Anglický jazyk. Angličtinou se domluvíte v celé Indie. Ale starší lidi spíš mluví jazykem té oblasti. Ve státě, kde jsem já, Tamil nadu, lidé mluví Tamilsky. Jen pro informaci je to nejstarší jazyk Indie i na světě.
27.7. jsem odletěla z bratislavského letiště na výměnu. Byl to můj první nejdelší let a zároveň i první přestupy. Šokovalo mě jak je letiště malé! Na letišti jsem se rozloučila s rodinou, prošla kontrolou a za chvíli jsem seděla v letadle…
Moje jméno je Marcela Burgrová, je mi 17 let. Pocházím z malého městečka Prostějov. Tohle září jsem udělala největší rozhodnutí doposud, odjet na rok na výměnný pobyt. Poprvé o výměnných pobytech jsme slyšela před 3 roky, co můj bratr odjel na Taiwan s organizací Rotary. Stala se z nás host rodina. Ten rok přijela do našeho města výměnná studentka Elizabeth z Ameriky…
