Jak bychom si mohli skutečně vážit něčeho, co by nikdy neskončilo? I ty nejkrásnější chvíle musí jednou pominout, abychom je dokázali docenit, Přiznám se, že jak začínám psát, začíná se mě trochu jímat smutek. Chybí mi všechno, co jsem na té druhé straně světa zanechal. Všichni ti lidé, zážitky, každodenní rutiny, oblíbená jídla… ale i kus mě samotného tam zůstal — v Indii, kde jsem prožil svůj výměnný pobyt.
„Indie? Vážně? Ty jsi se zbláznila?, A co tam jako budeš dělat?“ Jo, přesně tak reagovala většina lidí, když jsem jim to řekla. A víte co? Asi jsem se zbláznila. Ale je to ten nejlepší druh šílenství.
Proč Indie? Protože chci všechno vidět, cítit, ochutnat, zažít.
SLONI… Prostě SLONI !
Dámy a pánové that´s the point.To je ten důvod, proč jsem už teď nadšená jako nikdy. Sloni jsou pro mě definice majestátu, ty obří, majestátní bytosti, které vypadají, jako kdyby je někdo poskládal z kamene a přidal jim duši a přitom tak neskutečně roztomilí, že by z toho člověk brečel (a já asi budu).
Představte si to: já, někde na jihu Indie, stojím před živým slonem. Všechno se zpomalí, zní hudba z dokumentu National Geographic a já si říkám: „Wow. Tak tohle je sen.“ A ano, sloní selfie je SAMOZŘEJMOST. To prostě musím zvládnout.
Ne, jak já vždy s úsměvem říkám, tak Indové žijí už tak dlouho, že měli spoustu volného času. Nevěděli co s tím, a tak se rozhodli vymyslet tuto chaotickou soustavu, která má nějakým nevysvětlitelným způsobem i svoje pravidla. Musíte být tedy připraveni na to, že se tam vše neustále mění, a nepanikařit. I u dvou domů stojících vedle sebe je dostatečně velká možnost, že jejich obyvatelé budou mluvit rozdílnou řečí, slavit jiné svátky, vařit jiné jídlo apod. Pokud se tedy v takové situaci ocitnete, zbývá jen jediné: všemi svými silami se vynasnažit zapamatovat si alespoň ty nejzákladnější pravidla a nikoho neurazit…
Občas, když jsem neměla školu jsem si ráno přivstala, vzala si foťák a vyrazila jsem do ulic fotit běžné indické ráno…
Mockrát mě už pozvali na svatby, a to jsem někdy ani nevěděla kdo se vdává. Svatby jsou dvoudenní, první den obřad, hostina a druhý den focení s předávání svatebních darů a hostina. Někdo to může mít obráceně, z čeho jsme byla na poprvé zmatená. Svatby jsou obrovské, pozvou několik lidí (například 300), hostina je obrovská,spousta pracovníků kolem (fotografové,číšníci..).A samozřejmě musí být i hodně barevná, jak ženich tak i nevěsta mají barevné šaty, protože bílé šaty nosí vdovy. Některé mají bílé šaty, ale s něčím s barevným a krajkami…
Jeli jsme do výrobny čajů a čokolády – ručně dělaná. Kde jsme ochutnali snad všechny čaje – bílý, černý, zelený, zázvorový, normální, oolong (čínský), a masala čaj. Už jen kvůli čajům, výhledu a touláním se po přírodě bych tam z radostí zůstala. Zase jsme se vydali na cestu, několikrát se zastali na výhled a na poslední zastávku – Boat house neboli zábavní park, velký lákadlo pro turisty v Tamil Nadu…
