Když jsem se poprvé šla podívat na mojí školu s host mamkou, šlo hlavně o to, abych věděla jak se ke škole dostat. Takže jsem školu viděla pouze z venku a také jsem nepotkala žádné studenty, jelikož zrovna měly hodinu. Je to škola jen pro holky. Oproti mé škole v Praze je opravdu veliká, ale moje mamka mi tvrdila, že pro Koreu je poměrně malá…
Taky divné je, když se lidi za mnou otáčí, nebo i pozastaví, protože jsem „jiná“. První mi to bylo opravdu nepříjemné, ale už jsem si zvykla. Někdy to bývá i trochu vtipné. Hlavně když jsem teď začala nosit uniformu, tak na mě koukají, jakobych ji někde ukradla…
My inboundi jsme sice věděli, že se další den brzo ráno jde na túru do Busanu, ale rozuměly jsme si tak dobře, že jsme usly až kolem 2-3 hodiny ráno. Prohlídka Busanu byla sice náročná, ale úžasná! Viděli jsme Busan Tower, Nampodong nakupovací ulici, Gamcheon Culture Village a sky walk…
Nikdy som si nemyslela že budem tak často pri jedení plakať. Nikdy som si nemyslela že ma niekto prinúti ísť na karaoke. Jediná vec, ktorú po roku ľutujem je, že ešte neexistuje teleport a letenky sú tak drahé. Lebo môj domov už nieje len Slovensko ale celý svet…
