Naše cesta začala 18.8. v 10 hodin ráno, kdy jsme vyrazili autem z Brna do Vídně. Na letiště semnou jela maminka, babička, její přítel a teta. Samozřejmě by bylo zvláštní, kdyby vše proběhlo hladce, a tak se nám na dálnici kousek od Brna rozbilo auto. Naštěstí se vše rychle vyřešilo a my jsme mohli pokračovat v cestě.

Ve Vídni jsme si dali kávu, proběhlo dojemné loučení a pak už jsem vyazila na svou vysněnou cestu za dobrodružstvím. Myslela jsem, že si uvědomím, že jedu na výměnu už na letišti, ale nestalo se tak. 15:40 jsme vzlétli a přibližně za 2 hodiny jsme přistáli na letišti Heathrow v Londýně.

Musím říct, že když jsem byla v Londýně tak 5 let zpátky, nepřišlo mi to letiště tak obrovské. Tentokrát jsem po příletu musela cestovat asi 15 minut autobusem na terminál 5, kde mě čekalo pěti hodinové čekání na letadlo do Buenos Aires. Během mé cesty autobusem jsem potkala výměného studenta z Maďarska, mířícího do Argentiny tím stejným letadlem jako já. Neuměl moc anglicky, takže naše komunikace byla spíše neverbální, ale aspoň jsem nemusela čekat sama. Ve 22:25 jsme měli odlétat, ale kvůli zpoždění jsme nakonec odletěli ve 23:00.

Cesta do Buenos Aires trvala 14 hodin. Ještě před odletem jsem si vzala půlku kinedrilu, takže jsem prvních 5 hodin prospala. Seděla jsem sama. Vedle mě byla 2 volná místa, takže se mi spalo opravdu pohodlně. Po probuzení jsem si vzala druhou půlku kinedrilu a spala jsem dalších 5 hodin. Letěli jsme přes noc, takže jsme měli za celých 14 hodin jen 2 jídla (teda pokud jsem ty ostatní neprospala). Když jsme přistáli šla jsem si vyzvednout kufr a hurá za novou rodinou.

Když jsem vyšla z příletové haly, čekala na mě má 1. host rodina a prezident mého host klubu  s nápisem ,, Bienvenida Adela”, což znamená Vítej.

Večer k nám na přišla návštěva. Byl to counselor (osobní poradce), moje 2. host rodina a prezident klubu.

Poprvé jsem ochutnala “Mate”. Je to pití typické pro Argentinu. Jsou to nadrcené listy z rostliny jménem Yerba mate zalité vodou a cukrem. Pije se to brčkem a všichni pijou z jednoho hrníčku. Má to zvláštní chuť ale začíná mi to chutnat.

První dojmy a postřehy:

  • Je vidět, že životní úroveň v Argentině je nižší než u nás.
  • Chodníky a silnice jsou rozbité a nikdo je neopravuje -> Když vlastníte dům, chodník před ním si musíte opravit sami.
  • Řidiči aut se neřídí žádnými pravidly. Jezdí na červenou a na přechodě vám zastaví málo kdy (pokud vůbec najdete přechod).
  • Autobusy nemají dané časy odjezdů a příjezdů a zastávky nejsou všude. Každé tři bloky autobus zastaví a vy vyskočíte skoro za jízdy, zastávka nezastávka.
  • Když lidé v Argentině řeknou maso, myslí tím hovězí.
  • Argentinci nemají rádi, když někdo řekne, že se tu mluví španělsky. Název pro jejich španělštinu je “CASTELLANO”.
  • Chudí lidé, kteří nemají práci, tím pádem namají peníze na auto a na benzín tu mají koně. Mají za něj zapřežený vůz, do kterého sbírají například kartony, za které potom dostanou peníze a jezdí normálně po silnici. Kůň je tu prý hodně levná záležitost. (Asi už vím, co si přivezu domů)
  • Soukromé školy jsou na vyšší úrovni než veřejné (státní).

Další články od Adély

Studium v zahraničí

Studium v zahraničí

pro středoškoláky

 

Chceš prožít nezapomenutelný školní rok 2020/21 v USA, Kanadě, Brazílii, Mexiku, Argentině, Kolumbii, Japonsku, Thajsku, Koreji, Austrálii, nebo na Taiwanu? Nebo v nějaké úplně jiné zemi? Zaregistruj se do našeho seznamu předběžných zájemců! 

Pro úspěšnou registraci do našeho seznamu potvrď prosím Tvoji emailovou adresu kliknutím na odkaz v emailu, který jsme Ti poslali. Děkujeme!

Pin It on Pinterest

Share This

Sdílejte tento příspěvek se svými přáteli!