Rodina:

V době, kdy jsem začala psát předchozí článek jsem ještě nevěděla, že se v mém životě odehraje velká a náhlá změna. Nechtěla jsem to cpát vše do jednoho a tak jsem se rozhodla napsat nový samostatný článek.

Jak už jsem psala v předchozím článku, je velmi těžké žít s cizí rodinou. Bohužel já a moje první rodina jsme to soužití nezvládli moc dobře. Těžko říct, kdy všechny ty problémy začaly, protože ze začátku jsme žádné neměly. Největší problém, byl to, že jsme v sobě navzájem neměli důvěru. Tedy lépe řečeno, oni ji ve mně neměli nikdy a jakmile jednou ztratili tu moji, už ji nikdy nezískali zpět. Jak chcete žít s někým, kdo vám nevěří?

Jakmile odjedete tak daleko od domova a od lidí, kterým můžete věřit, hledáte někoho nového komu vložíte svou důvěru. S někým musíte mluvit o tom, jak se opravdu cítíte a o tom, co se vám děje, protože kdybyste si to nechávali všechno pro sebe, tak byste se z toho zbláznili. O to víc, v prvních týdnech a měsících vaší výměny. V těchto chvílích si ani moc neuvědomujete, že možná vkládáte svou důvěru někomu, koho vlastně ani pořádně neznáte, někomu komu stačí jen jeden hovor na to, aby vám hned na začátku pěkně zatopil. Dalo by se asi říct, že jsme všichni hrozně naivní, ale myslím, že se to dá pochopit. Máme strach, jsme sami a jsme rádi za každého, kdo nám chce pomoci a chce si nás vyslechnout, i když se to pak mockrát obrátí proti nám. Záleží jen na tom, jestli budete mít štěstí a opravdu najdete někoho, komu můžete plně důvěřovat.

Vím, že vás nejspíš zajímá, co přesně se mezi mnou a mou první rodinou stalo, ale je toho tolik, že se mi to ani nechce psát. Každá strana udělala nějaké chyby. Dělat chyby je lidské a myslím, že jejich uvědomění je jedna z dalších důležitých věcí, co se tu naučíte. Já si uvědomila své chyby hned a snažila se je odčinit. Bohužel snaha byla jen z mé strany a z jejich přibyly jen další naschvály a pomluvy.

Jejich postoj k mému pobytu v jejich domě byl takový, že já musím akceptovat všechna pravidla a respektovat všechna jejich rozhodnutí (což je samozřejmé), ale oni nemusí respektovat mě jako osobu. Když bydlíte u cizích lidí jste to vy, kdo se musí přizpůsobit, ale jestli si vaše host rodina myslí, že se v jejich životě nic po vašem příjezdu nic nezmění, tak je to chyba. Protože jak už jsem zmiňovala v předchozím příspěvku, je to velký zásah do životů vás obou, a tak jak vy musíte respektovat je jako osobnosti, oni musí respektovat vás jako osobu. Vše je jen o komunikaci, pochopení a o tom dělat kompromisy. Bohužel má rodina se mě ani zdaleka nesnažila pochopit a jelikož si mysleli, že snědli všechnu moudrost světa a že mě vlastně velmi dobře znají, když měli o něčem pochybnosti, nekomunikovali se mnou, nezeptali se mě. Vytvořili si vlastní příběh (samozřejmě já jsem byla ta špatná) a ten pak vesele prezentovali před rotary, i když moc dobře věděli, že mě tím dostanou do problémů a že pravda, je úplně jiná. Jejich život byl asi natolik nudný, že museli ničit ten můj.

Požádala jsem tedy rotary o dřívější změnu rodiny. Domluvili jsme se tedy, že od mé první rodiny odejdu na konci listopadu, abych na svoje narozeniny a na Vánoce byla s někým, s kým se budu cítit dobře. Asi o 2 týdny později jsem přišla ze školy a mí host rodiče mi řekli, že se do 2 dnů stěhuju. Nechápala jsem proč. Když mi řekli, že se jich dotklo, že jsem si je zablokovala na instagram stories a že si myslí, že po tomhle nemůžou být má host rodina, nestačila jsem se divit 😀 Nejen, že mé sociální sítě jsou mé soukromí, ale pokud mají pochybnosti o tom, co dělám a s kým, mají se mě jednoduše zeptat. Po této konverzaci jsem byla opravdu šťastná, že od nich odcházím.

Jak řekli tak se také stalo a já se hned 2. den stěhovala. Zatím vše vypadá skvěle. Žiju momentálně v rodině, kde je jen máma s dcerou a upřímně mi to dost vyhovuje 😀 Máme tu pohodu, žádná stupidní pravidla a hlavně moje nová host máma nemá potřebu oznamovat rotary každý můj krok, takže myslím, že spolu budeme vycházet. Moje host sestra se vrátila v srpnu z výměny v Německu, takže si opravdu rozumíme a držíme při sobě.

Trochu mě zamrzelo, když mi řekla, co jim o mně můj rotary klub řekl na uvítanou. V podstatě nic pozitivního. Také mi řekla, že se obě s mamkou divily, protože se jim zdám být moc fajn a když jsem jim řekla také mou stranu celého příběhu, byly docela v šoku. Každopádně doufám, že spolu budeme vycházet, a že další takový článek už nebudu muset psát.

Další články od Adély

Pin It on Pinterest

Share This

Sdílejte tento příspěvek se svými přáteli!