Upřímně jsem si myslela, že svůj článek vydám už dřív, ale nakonec toho bylo tolik, že jsem se k tomu dostala až teď. Dva týdny ve škole jsou zamnou a já si pomalu, ale jistě zvykám na nošení uniformy a předměty ve španělštině. První týden ve škole byl trochu hektický, hlavně co se týče lidí. Všichni se s vámi chtějí pozdravit, povídat si s vámi, být s vámi kamarádi. Naštěstí se mě hned první den ujaly moje tři spolužačky, které mi pomohly nejen s komunikací, ale také s poznáním toho, jak vše na škole funguje. I přesto, když se na vás nahrne během dvou sekund 20 lidí, je komunikace skoro nemožná. Lidi jsou tu opravdu moc milí. Někdy až moc, ale jsem za to vděčná, protože mi to hodně usnadnilo můj první měsíc výměny.
Co se týče školy jako takové, v hodinách často spím. Většinou, když dávám ve dvou předmětech pozor, další dvě hodiny prospím. Je to náročné, soustředit se na jeden, někdy i dva jazyky, z čehož ani jeden není váš rodný jazyk. Celkově jsem pořád unavená a spím :D. Každé ráno máme nástup v řadách. Každý stojí v řadě se svou třídou a s hudbou se vyvěsí Argentinská vlajka. Potom do mikrofonu mluví jeptiška nebo učitel/ka náboženství, všichni odříkají modlitbu a začínáme. Vyučování mi tu začíná 7:15 a končí v 1 nebo ve 2. První týden školy se vlastně skoro nic nedělo, protože polovina mé třídy byla na kempu v Mendoze, takže jsme celé dny jen hráli karty a pili maté (už mi to začalo hodně chutnat). Druhý týden už jsem si dokonce začala i psát v některých hodinách. Ne, že bych rozuměla tomu, co učitelé říkají, ale snažím se opisovat to, co je na tabuli a občas to, co má v sešitě má spolusedící.
Má škola je rozdělena na dva týmy. Jeden se jmenuje Rafaga – zelený (můj tým) a druhý Huinka – červený. Studenti školy jsou rozděleni do těchto týmů hned na začátku jejich studia. Soutěží mezi sebou nejen ve sportovním aktivitách, ale na konci roku soutěží také o nejlepší video. Už jsem se zúčastnila na jednom z volejbalových zápasů a vyhráli jsme. Bylo to super.
Moje španělština je lepší každým dnem a občas jsem schopná vést i plynulou konverzaci s opravdovým člověkem :D. Zatím víc rozumím, než mluvím, ale věřím, že se to za chvíli srovná.
16.-17.9. proběhl welcome camp s naším rotary distriktem. Už dlouho jsem se na něj těšila, protože jsem chtěla poznat všechny ostatní výměnné studenty. Všichni říkají, že tito lidé se stanou vaší druhou rodinou a vážně to tak je. Nikdy bych nevěřila, že se člověk, může tak moc sblížit s tolika lidmi za jeden jediný den. Všichni jsme na stejné lodi. Už teď mi moc chybí a těším se na to, až je znovu uvidím. Kemp tady byl mnohem uvolněnější než kempy s naším distriktem v Česku. Méně prezentací, víc přestávek a zábavy. Tančili jsme, povídali si a smáli se. Bylo to skvělé. Taky rotariáni a rotexáci byli celkově více uvolnění, ale to je asi tou mentalitou lidí tady.
Další články od Adély
