První problémy? 

UPOZORNĚNÍ: Tento článek se může zdát poněkud pesimistický. Je to však pouze upřímný a pravdivý názor na vše, co se momentálně v mém životě odehrává. Pokud si přejete číst jen veselé články o tom jak je na výměně vše dokonalé, vřele doporučuji tento článek nečíst. Pokud se i přesto rozhodnete pro přečtení mého článku, doporučuji jej přečíst až do konce.

Už jsou to dva měsíce od chvíle, co jsem seděla v letadle do Argentiny. 2 měsíce od chvíle, co jsem opustila své město, přátelé a rodinu, abych našla sama sebe, tak daleko od domova. Stalo se hodně věcí a já už si začínám uvědomovat, jak krásná je má země a jak vděčná musím být za všechno a všechny, co tam mám. Nechci, abyste mě pochopili špatně, ale neznamená to, že mi to chybí, protože zatím to tak není. Jen jsem otevřela oči a konečně vidím některé věci jasně. Samozřejmě, že jsou momenty, kdy si říkám, jak by vše bylo jednoduší, kdybych byla doma, ale jsem tu abych se tomu postavila a posunula se v životě dál. Je tedy moc brzy myslet na návrat domů, protože jsem právě začala žít svůj sen, a i když to občas jako sen nevypadá, věřím, že jednoho dne se ohlédnu zpátky a uvidím nejlepší rok svého života. 9 měsíců je přede mnou a já jsem připravená je prožít opravdu naplno.

Už jen za ty dva měsíce, co jsem tu, jsem si uvědomila, že tahle výměna není procházka v oblacích. Je to jako na horské dráze. Jednou jste nahoře, jednou zase dole. Není to vždy snadné a pro mě poslední měsíc opravdu snadný nebyl. Chtěla bych proto poukázat na pár věcí, které momentálně řeším.

První věc, která není jednoduchá, je žití s cizí rodinou. I když si ze začátku myslíte, že nebudete mít žádné problémy, a že všechno bude perfektní, je to velký zásah nejen do vašeho života, ale také do jejich. Kulturní rozdíl je velký a samozřejmě tu je i rozdíl ve stylu výchovy a ve vztahu, který spolu s hostitelskou rodinou máte. Jsou to pro vás cizí lidé, kteří se mají stát  vaší rodinou. Musíte se přizpůsobit a akceptovat jejich pravidla. Zejména pro mě je nejvíce těžké si zvyknout na to, že tu se mnou jednají jako s dítětem. V Česku jsem svobodný člověk a žiji si takřka svým životem. Moje máma je pro mě nejen mámou, ale také velkou kamarádkou, které můžu vše říct a vím, že mě pochopí. Navzájem si důvěřujeme a podporujeme se. Tady to tak, ale bohužel není, ale snažím se to brát tak, že si tím musím projít, abych si vážila toho všeho, co v ČR mám. Může se stát, že se někomu s něčím svěříte a nakonec se vše obrátí proti vám a vy už s tím nemůžete nic dělat ač to může být sebevíc nespravedlivé. Také jsem neustále pod dozorem a někdy mi připadá, že bez povolení nemůžu jít snad ani na záchod.

Další věc je to, jak je to tu nebezpečné. Nechci úplně říct, že tu žiji ve strachu, ale rozhodně se sama na ulici necítím bezpečně a to ani za bílého dne. Po setmění už z domu raději nevycházím. Ale nechci vás tu strašit děsivými historkami. Když dodržujete jistá bezpečnostní opatření, je dost pravděpodobné, že se vyhnete nepříjemnostem, i když samozřejmě jistotu nemáte nikdy.

Jedna z dalších věcí co mi tu chybí je řád. Vše je tu hrozně zmatené. Může se vám stát, že čekáte hodinu a půl na autobus, protože nikde nenajdete jízdní řád a myslím, že i kdybyste ho našli, stejně by vám k ničemu nebyl, protože tady se pravidly stejně nic a nikdo neřídí.

Pokud si někdo myslí, že na výměně v Argentině je to jen samá párty a Rotary tu není tak přísné jako u nás, tak se mýlí. Myslím, že to vyjde nastejno, až na to, že tím jak je to tu nebezpečné mají vlastně výměnní studenti v Česku relativně velkou volnost.

Myslela jsem si, že lidé jsou tu hodní, vřelí a milující. Nemůžu házet všechny obyvatele Argentiny do jednoho pytle, ale z toho, co jsem zatím pochopila, se tu hodně lidí tváří mile a dělá, že jim nic neudělá větší radost než vám pomoci, ale nakonec je to jen jedno velké divadlo. Samozřejmě, že jsou tu lidé, kterým můžete věřit a kteří jsou upřímní. Jediný s kým mám zatím pocit, že můžu mluvit jsou ostatní výměnní studenti, nebo výměnní studenti z Argentiny, kteří se ze své výměny už vrátili (rotex). Nikdo jiný vás nepochopí a nikdo jiný při vás nebude stát.

Nechci, aby to vypadalo, že si stěžuji. Naopak se snažím brát všechno tak jak je a ke všem výzvám a těžkostem se stavím čelem. Chtěla jsem jen napsat článek o tom, čím si tu momentálně procházím, protože i když většinou ve svých článcích člověk píše jen to pozitivní, myslím že i ta druhá strana toho všeho, co výměna obnáší, by měla být známa.

Nicméně pojďme mluvit také o ostatních věcech:

– Španělsky se už normálně domluvím. Chybí mi slovní zásoba, ale ta se každým dnem rozšiřuje.

– V listopadu mě čeká výlet na jih Argentiny. Spolu s ostatními výměnnými studenty navštívíme spoustu krásných a zajímavých míst proslulé Patagonie a já už se nemůžu dočkat.

– Už za měsíc mi končí škola a začínají prázdniny.

– Začíná se tu oteplovat. Jeden den už bylo 30 stupňů a to tu má být teprve jaro 😀

Pár faktů na závěr:

1. Pokud si tu chcete dát popkorn, rozlučte se s šunkovo-sýrovou příchutí a dokonce i se slanou. V Argentině se jí totiž jen sladký popkorn. Ani v kině jiný neprodávají.
2. Po skončení filmu v kině lidé tleskají. (Něco jako Češi v letadle 😀 )
3. Nikde tu nenajdete KEBAB 🙁 Nikdo to tu ani nezná.
4. Jen v mém městě prý denně zmizí 15 dívek, které jsou uneseny a nuceny k prostituci na severu země, kde už je nikdy nikdo nenajde.
5. Policii tu věří málokdo. Byla nebo stále je zapletená do únosů, krádeží a drog.
6. Během 20ti let se prý Argentina stane něco, jako druhou Kolumbií, co se týče výroby a exportu drog.
7. Inflace v roce 2016 dosáhla 41%.
8. Volby jsou pro všechny občany od 18 do 70 let povinné. Pokud nejdete volit, platíte pokutu a v pozdější době můžete mít problémy například s vycestováním ze země. (I přesto prý k volbám přijde jen 70% voličů.)