Než jsem na výměnu odjela měla jsem v hlavě více než zmatek. Přechod na střední mě psychicky vyřídil než jsem sama čekala. Ztratila jsem sebevědomí, měla jsem velký problém zapadnout do kolektivu a nakonec jsem se dostala i k poruše příjmu potravy, což byla taková třešnička na dortu a vrchol všeho.
Věděla jsem, že potřebuju radikální změnu a vzpoměla jsem si na přednášku co jsme měli na začátku školního roku. Hned jsem vyplnila předběžnou přihlášku a pokusila jsem se nějak přemluvit rodiče a aniž bych se nadála už jsem byla na cestě do Třebíče na první meeting. Mrknutím oka jsem se pak najednou objevila na letišti dne 24.8.2019 a tam to všechno začalo. Připravená čelit svým strachům a sama sobě dokázat, že život není tak na nic. Sebevědomí se mi začalo zvedat už v moment, kdy jsem si uvědomila že jsem 10 000 kilometrů od domova a úplně sama a ještě jsem neumřela a ani jsem se psychicky nezhroutila.
Čas utíkal a já jsem si prošla nespočtem bojů hlavně sama ze sebou. Nakonec, ale mohu říct, že jsem vyhrála. Když se objevíte sami v cizí zemi, tak vám nic jiného než zapadnout do kolektivu nezbyde a tím jsem odbourala první blok v hlavě v zápětí na to že jsem to dokázala se mi zvedlo sebevědomí na zdravou úroveň a teď už jen dořešit problém s jídlem. Dostala jsem se úspěšně na zdravou váhu, ale s hlavou to bude ještě běh na dlouhou trať. Uvědomila jsem si hodně věcí jako třeba nehroutit se ze špatných zkušeností, ale spíše se z nich učit. Být trochu více sponntání a nebrat život tak vážně, i když to je možná otázka mládí. Žít přítomným okamžikem a nepřemýšlet většinu času jen do minulosti nebo budoucnosti.
Také jsem poznala svoji druhou rodinu, kterou mi tvoří moji přátelé a svůj druhý domov, kterým mi Taiwan už zůstane. Vážím si lidí kolem mě tak o 100% více než kdykoliv předtím a naučila jsem se opravdu nikoho neodsuzovat. Občas když přestanete mluvit jen o sobě a začnete se ptát lidí kolem sebe zjistíte co za příběhy se kolem vás odehrává. Hodně mi tohle poslouchání otevřelo oči. Najednou můžete žít i příběhy jiných lidí a nemusíte se tak upínat jen na ten svůj a život je v tu ránu o tolik zajímavější. Samotnou mě až překvapuje kolik toho člověk může zažít za 10 měsíců a jak moc může dospět.
Nakonec bych chtěla vzdát velký dík Taiwanu a hlavně taiwanské vládě a lidem. Taiwan se na jedničku vypořádal s pandemií koronaviru a i když lidé občas panikařili, tak stále vkládali důvěru právě na vládu a ti je rozhodně nezklamali. Občas se to nám výměnnými studentům moc nelíbilo, ale když se na to zpětně podívám opravdu to zvládli skvěle. Po krizovém měsíci dubnu, jsme dokonce mohli i dokončit svoji výměnnu. O pár lidí z našeho distriktu jsme sice přišli, ale nakonec jsme se vzpamatovali a překonali to.
Dokonce si dovolím říci, že nás to i psychicky zocelilo a hodně jsme si z toho vzali a příští krize nebo druhá vlna nás už tak nepřekvapí. Prošli jsme si něčím čím si jiní na své výměně neprošli. Trochu nám to sice výměnu zkomplikovalo, ale jak jsem už naznačovala nemá cenu se z toho hroutit a označit hned výměnný rok za špatný a nejlépe to svést třeba na vládu. Něco jsme se naučili a něco nám to do života taky dalo i když to v tu chvíli třeba nebylo úplně příjemné tak v budoucnu se nám ty zkušenosti třeba budou hodit.
Taiwan se pro mě tedy opravdu stal novým domovem. Prožila jsem ty nejšťastnější, nejdrsnější, nejsmutnější a všechny nej chvíle co si jen dovedete představit. Změnila jsem na své lepší já, kterého se už budu držet. Návrat domů sice byl těžký, ale teď už jsem připravená uzavřít tuhle obrovskou kapitolu života a začít scela novou a neméně zajímavou kapitolu. Čeká na mě spoustu nového, jako nová třída a nový lidé a hlavně moje nové a skvělé já, které si i po návratu držím a i když kolem mě se vlastně nic nezměnilo, tak já vím co vím.
Děkuju ještě jednou celému Rotary, že tohle pro nás mladé dělá a umožňuje nám dospět.
Další články od Natálie
