Škola, škola, škola

Je až neuvěřitelné jak jsou Taiwanci pracovití. Jak už jsem možná zmiňovala v předešlém článku školu mám každý den do 16:00 a to jsem na tom ještě dobře, jelikož většina škol tady má do 17:00. Často se mi také stává, že v 16:00 odcházím ze školy pouze já a moji spolužáci mají ještě další hodiny, na které já už díky bohu nemusím. Konec školy, ale většinou vůbec neznamená konec povinností. Například můj host-brácha se ze školy vrací kolem 18:00, nají se a v zápětí na to, už spěchá na další soukromé hodiny. Po návratu z těchto hodin se samozřejmě jde učit a to je mu 13 let. Když jsem se ho ptala jestli ho to někdy neunavuje odpověděl mi, že mu nic jiného nezbývá, protože pokud se chce prosadit v budoucnu v práci musí se opravdu snažit. Zajímal mě důvod a taky jsem ho vykoumala. Je to celkem logické. Čím víc lidí na malém místě tím horší je se prosadit. No a Taiwan má rozlohu přibližně Moravy a Slezska dohromady a žije zde 60 miliónů obyvatel. Takže když dáme za příklad třeba okresní matematickou soutěž, která má místo 80 účastníků (ČR) 1500-2000 účastníků, tak umístit se na předních příčkách už není taková sranda.

Objev týdne!

Vě škole to dnes celkem ubíhalo a tuším, že to bylo díky počítačovým hodinám, na kterých jsem se zvládla zabavit. Už celkem dlouho mi tady chybí nějaký sport a pořád jsem nevěděla, kde vezmu čas na to abych si mohla jít alespoň zaplavat, a pak jsem si vzpoměla. V Manuelině host-domově jsem jednou zahlédla běhací pás, tak jsem se zeptala jestli ho mohu otestovat a vyšlo to. Tak jsem poprvé v životě vyzkoušela behací pás a opravdu jsem si to oblíbila.

Ulejvání v knihovně

Ve škole už to nenudí jen mě, ale samozřejmě i ostatní výměnné studenty, nebo spíš jen studentky, protože na naší škole jsme jen z výměnných studentů jen holky. No nicméně napadla nás jedna věc a to, že se zkusíme zčuchnout na dnešní odpoledne v knihovně. Kupodivu nám to vyšlo a odpoledne jsme si tímto velmi zpříjemnili. Ze školy jsme nakonec jako rebelové odešli o deset minut dříve a zatím si nikdo neztěžoval. Dále proběhlo koupení bubble tea a potom už jen ta zdlouhavá cesta domů. Jen co jsem dorazila domů, tak jsem se svojí host mamkou vyrazila na nákup a konečně jsem našla své vysněné ovesné vločky, takže snídaně na zítřek je jasná. Po nákupu jsem si zopakovala svoje běhání, pak jsem uvařila véču a šup do postele.

Slibovali 80 km…

Jak už jsem zmínila, budíček mě čekal velmi brzy a to konkrétně ve 4:45, abych v 5:30 už byla připravená k odjezdu. Opět jsme si nejdříve zajeli 15km, abychom vyzvedli zbytek skupiny. V kompletní sestavě jsme tedy vyrazili na tentokrát krapet delší výlet, který měl mít 80km. Počasí bylo o 1000% lepší než minule, takže jsem si to neskutečně užívala. Po nějakých těch 3 hodinách a několika zastávkách v 7-11 jsem si zkontrovala kolik jsme už ujeli, s tím předpokladem, že už se musíme blížit ke konci. Noooo drobet jsem se sekla, jelikož mi náramek (takovej ten chytrej) ukazoval 42km. Trochu jsem se zhrozila a začala jsem pochybovat o svých silách a nebyla jsem si jistá jestli to dojedu. Ovšem záchranu jsme taky měli, protože tam opět byla ta bílá Toyota, která sbírala odpadlíky. Řekla jsem zkusím co dokážu, ale minimum jsem si nastavila na 60km. Pokračovali jsme tedy dál nádhernou přírodou, ale opravdu už jsem začala pociťovat nedostatek sil. Po těch mých 60km jsem se pomalu začala připravovat na nasednutí do auta. To se ovšem nekonalo, protože nechápu proč najednou skupina ne a ne zastavit a dalších 20km jsme jeli bez přestávky.

Nakonec jsem tedy dala i těch 80km. Zastavili jsme a já doufala, že domů to máme co by kamenem dohodil, protože mým nohoum začaly docházet baterky. Moje předpoklady, ale byli zase milné a domů mě čekalo ještě dalších opravdu bolestivých 18km. Takže celkově to dnes máme 98km. Jestli to takhle bude nabývat každý týden, tak zpátky domů do ČR asi dojedu na kole. Asi si dovedete představit co následovalo. Jídlo a spánek. Po kratším šlofíku jsem, ale dostala chuť na bubble tea a i když mé nohy křičeli ne, tak já jsem si ho prostě musela jít koupit. Napsala jsem Manu a vyrazili jsme. Cestou z bubble tea shopu nás napadla další šílenost a to zkusit se zeptat jestli bychom nemohli dnes jít na night market a hle ono to vyšlo a po tom všem jsem tedy ještě asi 2h chodila po night marketu, ale za ty kuličky ze sladkých brambor mi to stálo.

Návštěva night marketu

Po včerejším velmi náročném dni se asi dalo předpokládat, že mě další dopoledne nikdo neuvidí, protože budu zaneprázdněná spaním. Taky se tak stalo a já jsem se prospala až do oběda. Po obědě samozřejmě následoval polední klid. Později odpoledne jsme se vydali s Anitou (Manuely host-mamka a také moje budoucí host-mamka) do města. Nejdříve jsme navštívili obchod ve kterém najdete všechno od instantních nudlí, až po natáčky na vlasy. Myslím si, že jsem tam nebyla naposled. Následovala zastávka pro bubble tea a potom jsme zabloudili do krámu z oblečením, kde jsem sice něco vyzkoušela, ale opět nic nekoupila, protože jsem čekala na night market. Nebyl to ten stejný jako v sobotu, ale to vůbec nevadilo, alespoň jsme mohly vyzkoušet něco nového, jako třeba náhodně veganskou čokoládovou zmrzlinu. Spousta asiatů má intoleranci na laktózu, takže sehnat zde zmrzlinu bez mléka není až taková výzva. Z novinek to je pro dnešek vše a napočtenou příští týden. No a samozřejmě se mějte fanfárově.

Další články od Natálie

Studium v zahraničí

Studium v zahraničí

pro středoškoláky

 

Chceš prožít nezapomenutelný školní rok 2020/21 v USA, Kanadě, Brazílii, Mexiku, Argentině, Kolumbii, Japonsku, Thajsku, Koreji, Austrálii, nebo na Taiwanu? Nebo v nějaké úplně jiné zemi? Zaregistruj se do našeho seznamu předběžných zájemců! 

Pro úspěšnou registraci do našeho seznamu potvrď prosím Tvoji emailovou adresu kliknutím na odkaz v emailu, který jsme Ti poslali. Děkujeme!

Pin It on Pinterest

Share This

Sdílejte tento příspěvek se svými přáteli!