Půlka posledního měsíce je pryč a já tedy musím pomalu začít přemýšlet nad suvenýry a odletem. Můj let byl zrušen a teď tedy jsem momentálně ve stadiu boje za můj odlet a za co nejlepší cenu. Balit se mi ještě nechce a navíc by to asi ještě bylo zbytečné. Dnešek jsem teda vzala jako takový organizační den a pomalu jsem si hlavu nastavila na mód loučení a odlet.
Kenting!!
Kenting. Co to vlastně je? Je to nejjižnější město Taiwanu, obklopené národním parkem a tedy i krásnou přírodou. Chvilku mi trvalo než jsem rodinu ujistila že budu v bezpečí a nakonec se mi je podařilo přesvědčit i na přespání. Byla jsem tam s hostrodinou mé kamarádky z Česka a vlastně i z Klatov a taky ze stejné školy tedy Gympl. Docela náhoda, že si rotary řeklo že nás sem na Taiwan nacpe obě. Celý den jsem tedy měla příležitost mluvit česky s Pájou a překvapila jsem sama sebe jak mi to rychle v hlavě přecvaklo. Občas mi tam skáče trochu čengliš a moji přátelé v Čechách mě za to budou nenávidět, protože budu vypadat jako ten klasický machr co jakoby dělá, že už neumí česky a že musí občas použit nějaká slovíčka v Aj. Já tyhle lidi vždycky neměla ráda a prosím teď jsem jedna z nich, protože pardon, ale ono to občas opravdu vypadne a když se nesoustředím, tak i celkem dost často. Teď už ale k tomu výletu.
První zastávka byla v takové džungli a tam jsme si pro začátek dali pár kilometrů a probraly všechno co bylo potřeba. Prošli jsme jeskyněmi a viděli stromy co koření na kamenech. Slyšeli jsme všelijaké zvířata a zavzpomínali na našeho pana učitele biologie. To už tak bude když jste někde s někým z vaši školy, tak minimálně jedna konverzace bude o učitelích. Po několika nechtěných setkání s místní havětí jsme se vymotali z džungle a zamířili na oběd. Jak to už tak bývá bylo to velmi dobré. Měla jsem taiwancemi velmi oblíbenou smaženou rýži, což je vlastně takové více fancy rizoto. Pokračovali jsme na ubytování a z ubytování do aquaparku následně samozřejmě na pláž.
Unavení po celém odpoledni ve vodě jsme se začali pomalu plazit na večeři. Zvolena byla tentokrát thajská restaurace a já ochutnala thajskou specialitu a to salát ze zelené papáji. Je to samozřejmě pálivé a je v tom tedy zelená papája nasekaná na nudle a pravděpodobně pár dni marinovaná ve sladkokyselém nálevu dále rajčata a další druhy zeleniny a nakonec hodně podstatnou ingrediencí jsou i pražené buráky. Dresing je ta pálivá věc a je to spíše octový styl, takže takový sladko kyselý. Po večeři ovšem nekončíme a pokračujeme na slavný kentingský night market. Jen jsme ho prošli, protože jsme měli plné pupky, ale na tzv sekaný led se místo vždy najde. Je to prostě jen nasekaný led zalitý cukrovou zálivkou a ozdobený ovocem a sorbetem nebo zmrzlinou a pokud nemáte dost můžete přidat i další ozdoby jako želé, tapiokové kuličky atd. Já měla mangový a to tedy znamená led, hnědý cukr, mango a mangový sorbet. Přidává se i kondenzované mléko, ale to já vynechala. Zpátky na hotelu jsem už jen usla a ani nevím jak.
Taichung!!
Ano první dnešní úkol byl se dostat z úplného jihu do Taichungu což je trochu více už sever. Díky rychlovlakům to ovšem netrvalo vůbec dlouho a dostala jsem se tam načas a to ve dvanáct. Tam jsem se potkala s ostatníma a naše opět velká skupina všech možných zjevení jak z Kaohsiung, tak z Taichungu i z Taipei a bůh ví odkud všude. Vydali jsme se na tůru kolem, ale nakonec jsme stejně skončili v parku. Je si stále o čem povídat a taky stále s kým se loučita tak to bylo opět trochu emociálně přehnané a ve vlaku na cestě zpátky jsem zase měla slzy na krajíčku. Většinu cesty jsem ale prospala. Ve vlaku jsem se také pomalu loučila až jsem tam nakonec zůstala sama jen z jedním Mexičanem co je také až z té díry zvané Pingtung. Pak mě ještě čekala hodinová jízda autobusem a pak už jen sprcha a postel.
Zatmění slunce na pláži
Dnešek jsme odstartovali krátkým rotary meetingem a společným obědem. Zároveň to asi bylo naše oficiální rozloučení z rotary. Dnes je ale speciální den díky zatmění slunce a potom jsme tedy zamířili na pláž. Chvilku jsme plavali a potom už jen sledovali to zatmění. Bylo to v celku hodně velké asi až 80/90% takže se nám opravdu i setmělo. Dnešek jsem ale musela utnout včas a po zatmění jsem tedy odešla domů a konečně se pořádně vyspala. Ukončím tím i tento náročný týden a vypadá to že mě čeká jeden ještě náročnější. Za týden napočtenou a mějte se fanfárově.
Bye bye, Klilan
Dnešek je opět čas na loučení a to tentokrát s mým německým kamarádem. Během roku mezi námi byli neshody ale je neuvěřitelný jak čas a umí léčit a dnes jsme se rozloučili jako skoro nejlepší kamarádi. Německo navíc nebydlí vůbec daleko od českých hranic a tak počítám s brzkým shledáním. Rozlučka nebyla úplně blízko, ale budiž, co já bych pro svoje kamarády neudělala. Dorazila jsem tedy až později večer a s hlavou plnou myšlenek a vzpomínek jsem šla spát.
Další články od Natálie
