Je to tady !! Konečně přišel ten den a já se konečně vydávám na mojí zkoušku dospělosti. Maličko, ale podvádím jelikož neletím tak úplně sama, ale ještě s jednou holčinou. To že neletím sama jsem se dozvěděla asi dva týdny před odletem a moc mi to zvedlo náladu.
Plánovaný let byl Praha -> Zürich, Zürich -> Hongkong, Hongkong -> Kao-siung. 8 hodin před odletem nastali první komplikace, a to takové, že nám zrušili poslední z Hongkongu do Kao-siung. Díky rychlé reakci mojí kamarádky jsem díky bohu stačila, asi pět minut před odjezdem na letiště, vytisknout novou letenku. Přichází ta nejdojemnější část a tou je loučení. Slzičky, ale nečekejte, protože ani já ani mamka jsme kupodivu nebrečeli. Po rozloučení jsem prošla odbavením, kde na mě všichni koukali jak na toho největšího dealera. Potom už jen setkání z již jmenovanou kamarádkou a odlet do Zürichu.
Vše probíhalo velmi hladce. V Zürichu jsme ani dlouho nečekali a v letadle do Hongkongu to bylo taky fajn. Vše se ovšem změnilo po příletu do Hongkongu. Nezačalo to ani špatně, jelikož jsme potkali několik dalších Rotary studentů, jelikož řešili stejný problém jako mi a to, že jim zrušili let do Kao-siung, poradili jsme jim ať letí s námi do Taipei. Chvilku nám trvalo než jsme přemluvili tu paní u přepážky, ale nakonec vše dopadlo dobře. Pak nás čekalo další odbavování a potom už jen čekání a čekání. Když už se konečně blížil čas nastupování do letadla čas odletu se změnil z původního 20:10 na 20:30 což nebylo tak hrozné. Po nějaké chvíli se ale čas odletu odkládložil znovu a znovu. Důvod byl tajfun.
Nakonec nám dali peníze a mi jsme si šli koupit nějaké jídlo. Když jsme se vrátili k gejtu tak nastal problém a to takový, že jsem neměla svůj pas. Začala jsem tedy šílet, ale naštěstí jsem si vzpoměla, kde jsem ho nechala. Běžela jsem tam snad přes celé letiště a paní mi řekla že už ho odnesla k na informace. Trochu jsem bloudila ale nakonec jsem informace našla. Tam ale řekli, že už můj pas poslali k gejtu odkud odlítám. Běžela jsem tedy ještě jednou tak rychleji zpátky, protože byli tak 3 minuty do nasedání a tam už jsem pas konečně našla a úspěšně po 8 hodinách na letišti nasedla do letadla. Po nastoupení nám, ale oznámili že ještě 50 minut musíme čekat. Když jsme teda konečně vzlétli, tak to byla turbulence za turbulencí. Nějak jsme to přežili a po 2 hodinách jsme přistáli v Taipei.
V Taipei jsme ještě museli projít nějakou kontrolou. Potom jsme naštěstí našli své kufry a když jsme vylezli z letiště čekalo nás přivítání od kupy Taiwanců. Pro nás s Manuelou ale ještě cesta neskončila. Přespali jsme na hotelu a další den ráno jsme jeli vlakem do PingTungu, kde bydlíme. Byla to krásná jízda, jelikož jsme mohli vidět krásy Taiwanu hned takhle nazačátku. Pro Manuelu to bylo ještě zajímavější, jelikož jela vlakem asi podruhé v životě. Když jsme vylezli z vlaku moc jsme nevěděli co dělat, ale naštěstí jsme na to přišli a po nějaké chvíli jsme se konečně setkali s našimi rodinami a samozřejmě i se spoustou dalších lidí z rotary a nakonec tam nesměli chybět ani všechny sestřenice a bratranci, takže tam bylo zase lidí jak při protestech na Letné. Po Velkolepém přivítání č. 2 jsme se vydali na večeři, kde jsme probírali různé ty věci na začátek, jako simkarta, pravidla v rodinách atd.. Samozřejmě byla i sranda a jídlo taky ušlo. Pak už jsme se konečně vydali domů a já jsem si mohla konečně po asi 48 hodinách pořádně odpočinout.
Další články od Natálie
