Radek Kiesel: Když mladý Australan žije na moravské vesnici - aneb půl roku s Benem - Studium v zahraničí: Rotary Youth Exchange Czechia

Výměnné pobyty studentů jsou vždy dobrodružstvím – a to nejen pro samotného studenta, ale i pro rodiny, které se rozhodnou otevřít svůj domov a srdce.

My jsme měli to štěstí prožít půl roku s Benem z Austrálie. Byla to zkušenost plná radosti, poznání, ale i pár nečekaných situací, na které jen tak nezapomeneme. S Benem jsme se poprvé potkali na konci června. Už jsme věděli, že je z Austrálie, a shodou okolností se s ním krátce předtím setkala i naše dcera – těsně před svým odletem na roční pobyt do Západní Austrálie – sešli se na posledním setkání Rotary klubu. Byli jsme už třetí hostitelskou rodinou, takže nás minuly starosti spojené s úplným začátkem a prvními nesmělými dny.

„Ahoj, jsem Kachna!“

Bydlíme na venkově, ve Sloupu v Moravském krasu, v rodinném domě. Naše starší děti už mají vlastní rodiny, a tak jsme mohli nabídnout spoustu prostoru. „Ahoj, jsem Kachna!“ – to byla první Benova slova. No nazdar, říkali jsme si, máme tady vtipálka! Zpočátku měl Ben bydlet v odlehlém pokoji pro hosty, dokud naše dcera neodletí. Nakonec se mu ale nechtělo stěhovat a zůstal v něm až do konce – i přes zimu.

Léto ve znamení hradů a zámků

Ben má velký zájem o historii a neuvěřitelné encyklopedické znalosti. Léto jsme proto strávili cestováním po hradech a zámcích. Navštívili jsme Slavkov a viděli rekonstrukci slavné Napoleonovy bitvy. Uchvátil nás Mikulov, kde jsme prošli všechna zajímavá místa včetně hrobky rodu Dietrichsteinů, jinak trvale uzavřené kvůli sporům rodiny se státem. Nechyběly ani Kutná Hora, Plzeň a náš místní Rájecký zámek s bohatou historií rodu Salmů. Kromě cestování jsme Benovi ukázali, že život na vesnici nemusí být žádná nuda. Navštívili jsme mezinárodní výstavu ježků ve vedlejší dědině, rozsvícení vánočního stromu i akci, kde se podařilo vytvořit český rekord v největším lampiónu – ten vytvořili naši dobrovolní hasiči. Byli jsme na houbaření, předvánočních trzích, viděli jsme krampusáky s jejich ohnivou show a prožili krásné Vánoce se stromečkem. Dokonce jsme se dočkali i sněhu – i když jsme za ním museli vyrazit až na Vysočinu. A nesmím zapomenout na gastronomii. Místní hospodské jídlo rozhodně ostudu nedělá – a svíčková? Ta byla pro Bena jasná volba číslo jedna!

Parní vlak místo kola

Sportovně jsme Bena na kolo příliš nenalákali. Zato nás upozornil na poslední jízdu parního vlaku na trase Praha-Brno-Praha. Pro milovníka starých vlaků to byl zážitek, na který se nezapomíná.A protože rádi chodíme na různé koncerty, Ben se nechal zlákat na řadu zajímavých festivalů, koncertů nebo jen hospodských zábav. Od té doby je jeho nejoblíbenější „česká“ skupina Horkýže Slíže – dokonce si jednu jejich dost neslušnou písničku vložil do telefonu jako vyzváněcí melodii.

Ne vždy růžové

Začátek nebyl bez zádrhelů. Byli jsme zaskočeni, když celý den nevycházel z pokoje a nechtěl s nikým mluvit ani jíst. Ukázalo se, že se stalo něco nepříjemného v jeho rodině doma v Austrálii. Pomohl upřímný rozhovor a naše pravidlo číslo 1: komunikuj, a to za každé situace. Další lekce přišla u zdánlivé maličkosti – Ben nesnáší perlivou minerální vodu. Nevěděli jsme to, a tak se na dovolené ocitl s bolestmi břicha a dehydratací, které by už už vyžadovaly asi i kapačky. A přitom stačilo říct: „Nemáte obyčejnou vodu bez bublinek?“ Od té doby jsme se raději ptali na všechno dopředu – a občas se tomu i zasmáli.

Naše australská rodina

Na konci Benova pobytu jsme si uvědomili, že jsme si našli dalšího „syna“ z druhého konce světa. Přirostl nám k srdci, zůstáváme v kontaktu a věříme, že se naše cesty ještě někdy protnou. Půl roku s Benem nám ukázalo, že i přes kulturní rozdíly a drobné neshody lze vytvořit pevné pouto, které přetrvá. Naučili jsme se víc mluvit, víc naslouchat a víc se smát. A hlavně jsme zjistili, že někdy stačí jen otevřít dveře svého domu – a otevře se vám celý svět.

Přečtěte si další články od hostitelských rodin