Tenhle víkend byl velmi nabytý zážitky. Jak už jsem dřív psala, moje třída se účastní projektu, ve kterém vybrali velké množství hraček, psacích potřeb a dalších věcí pro školku. Proto jsme tento pátek místo školy strávili tři hodiny s malými dětmi.
Nebyla tam pouze moje třída, ale i jiné. Přinesli také spousty dortů a různých džusů. Na zahradě vedle komplexu budov jsme připravili různé aktivity. Od házení míčků na plechovky až k přilepování poslepu oslího ocasu. Byli tu nejen děti školkového věku ale i děti odhadem třetích tříd. Rozdělili jsme je do skupin. Já jsem byla přiřazena společně s dvěma dalšími holkami k nejmladším dětem. Holky dětem vysvětlili, že moc neumím španělsky, ale ty si z toho stejně nic nedělali. Nevadilo jim, že se na ně jen usmívám. Moje práce spočívala v tom, že jsme je hlídaly, aby se nezatoulaly a dávaly jim napít a nabízet jídlo. Bylo to jedním slovem úžasné. S dětmi byla spousta legrace.
Sobotní večer jsme měli jít na akci od Rotary clubu. Myslela jsem si, že se tam budu hrozně nudit, ale překvapilo mě to. Hrála jejich tradiční hudba a tancovalo se. Už by mě nemělo překvapovat, jak rychle se do všeho Argentinci zapojí. Když někdo chtěl tančit, tak tančil, ať už to bylo s mužem nebo ženou. Vystoupila i taneční skupina. Líbilo by se mi alespoň jeden tanec se naučit.
Na tuhle neděli jsme měli už pár týdnů naplánovaný „maraton“. Sice jsme měli běžet jen 5 km, ale pro člověka co se už víc jak měsíc válí, je to makačka. (Samozřejmě jsme s mojí host mamkou trénovali. Celkem pravidelně chodíme večer běhat.) Tuto akci zaštiťovala zdejší univerzita. Účast byla velká. Běželo se z náměstí v La Platě. Když jsme vyběhli soustředila jsem se víc na natáčení a focení, než na běh a to se projevilo tím, že jsem už v 2 km byla strašně unavená. ALE zastavili jsme jen jednou na napití. Vodu tady nabízeli asi v polovině. Věděla jsem že ty kelímky posbírají po akci, ale tak nějak jsem ten svůj nemohla hodit jen tak na zem. (Teď si asi o mě host rodina myslí, že jsem příšerná puntičkářka 
.) Ke konci jsem konečně chytila tempo, ale jako na potvoru jsme už byli opravdu na konci. Určitě bych si to chtěla ještě zopakovat.
Tím maratonem ještě den nekončil. Už od svého příjezdu jsem slibovala, že upeču štrůdl, ale až teď jsem se k tomu dokopala. Myslím že se mi celkem povedl. Na svačinu přijel bratr mojí host mamky. Společně jsme ochutnávali můj štrůdl. Mě chutnal, ale chápu že pro Argentince tenhle druh těsta není obvyklý.
Další články od Magdy
Outbound 2018/19 Argentina
