Chtěla bych teď napsat o dvou nezapomenutelných a úžasných týdnech, které mám za sebou. Jelikož jsem toho stačila navštívit, zažít a vyfotit spousty, budu to muset rozdělit do dvou stručnějších článků se spoustou fotografií.
Tyto dva týdny se týkají prvního tripu, na který jsem se společně s dalšími 20 výměnnými studenty vydala. Asi nikdo z nás nevěděl, co kromě poznání nových koutů Argentiny očekávat. Začátek dobrodružství byl stanoven na sobotu 10. listopadu. Už v noci tu začala velmi silná bouřka. Doslova se tu otřásaly stěny. Zahrada se změnila v jeden velký rybník. Mě a pár dalších studentů měl náš autobus nabrat v La Plata. Tak nějak jsem očekávala malý autobus, kde nebude pořádné místo na nohy, ale skutečnost mě velmi překvapila. Obrovský dvoupatrový autobus jen pro 25 lidí, když počítám naší vedoucí Margaritu a průvodkyni Claudii a samozřejmě naše dva řidiče. Už týden před odjezdem jsem se domluvila s Roxi (Rumunsko) na tom, že si sedneme k sobě. Jelikož jsme ale měli pro sebe cele vrchní patro autobusu (všichni výměnní studenti), tak jsme každý zabrali dvě sedačky.
Roxi byla další a poslední studentka, kterou jsme měli vyzvednout. Mezi tím, než jsme pro ni dojeli, jsem se zapovidala s Bárou (Slovensko). Po celkem dlouhé době to bylo zvláštně příjemné si popovídat v češtině (samozřejmě si volám se svými rodiči, ale to není ono). Vyjeli jsme. Hned první noc jsme měli strávit v autobuse. (No nedivte se, když je Argentina skoro tak velká jako Evropa.) Cesta byla vlastně dobrým začátkem bližšího seznamování s ostatními studenty. Už teď můžu říct, že jsem k nim navázala bližší vztah, než k jiným lidem mého věku, které tu potkávám. Už v Čechách jsem slyšela, že budu mít rozhodně nejblíž k nim, protože oni nejlíp chápou jak se člověk a ještě k tomu výměnný student může cítit. Tohle jen potvrzuji.
Na druhý den jsme měli naplánovanou návštěvu kolonie místních tučňáků. Všichni jsme očekávali, že to bude jedna velká pláž přecpaná k prasknutí a bude páchnout rybinou. Proto nás velmi překvapilo, když jsme je viděli jen sem tam ve vyhloubených hnízdech pod nízkou vegetací. Měli jsme možnost si projít okolí po vyznačené stezce. Pláž jsme zahlédli z načervenalého útesu. A tučňáci? Místo milionů malých roztomilých potvor jsme jich tam zahlédli jen pár. Zato jsme krátce zahlédli tuleně. (Teda myslíme si, že to byl tuleň, zmizel dřív, než jsme ho stačili vyfotit.) Odpoledne jsme se stavěli v kavárně a pak si zahráli na děti na dětském hřišti.
Středa byla pro nás velmi důležitá. Navštívili jsme ledovec Perito Moreno. Měli jsme trochu proměnlivé počasí. Chvíli zima a chvíli krásné slunce. Všichni jsme byli trošku netrpěliví, jelikož jsme v programu měli i mini treking. Ve Čtvrtek Jsme dorazili do městečka uprostřed národního parku. Na dva dny jsme dostali volno. Průvodci nám ukázali na mapě nejlepší turistické trasy a darovali nám menší mapky, podle kterých jsme se měli řídit. Taky jsme měli nakázáno se držet ve skupinách. Nejméně 2 lidí. Proto jsme se hned po obědě vydali na cestu. Hned po prvních 200 metrech se otočila skupina Francouzů, že moc fouká. Po prvních pár metrech výstupu do kopce jsme se s Bárou oddělily od zbývající skupiny a šly jsme napřed. Měly jsme za to, že ostatní jdou za námi, ale jak se ukázalo, tak nejotužilejší jsou lidé ze Slovenska a Čech!!!
Další články od Magdy
Outbound 2018/19 Argentina
