Takže pokračuji ve vyprávění o naprosto nezapomenutelných dvou týdnech. Naposledy jsem psala o malém městečku El Chaltén uprostřed národního parku.

Opouštěli jsme ho v sobotu 17. 11. 2018. Strávili jsme 8 hodin v autobuse, při kterých jsme většinou spali. Tenhle den jsme si měli prohlédnout skály. Ale nejsou to ledajaké skály. Byly pokryty otisky rukou a obrazy. Byly velmi zřetelné. Toto místo nebylo zvláštní pouze těmito malbami, ale také okolím. Ze stezky, která vedla podél nástěnných obrazů, jsme viděli celé údolí. Byl to neuvěřitelně krásný pohled. Neumím spočítat, kolikrát jsem si za dobu tohoto výletu přála bydlet zrovna v téhle části Argentiny. (Neříkám, že se mi v City Bell nelíbí.)

Náš řidič nás ještě vzal na místo, kde dříve lidé brali zeminu, z které vyráběli barvy na nástěnné malby. Další den jsme znovu převážně trávili v autobuse. Před večeří jsme se stavili v jednom městě, kde jsme se šli s Bárou trošku porozhlédnout. Bylo celkem teplo a krásně. U jedné restaurace hrála hudební skupina, tak jsme se na chvíli posadili na obrubník a poslouchali.

Miluju zdejší atmosféru. Celá tahle země je velmi uvolněná a přátelská. Už jsem tu celkem dlouho a zvykla jsem si na to, ale stejně si stále všímám podrobností. Třeba tu je úplně normální vidět rodinu s malými dětmi, jak se také posadili na obrubník kousek od nás a při poslouchání muziky dospělí popíjejí maté a děti si hrají na honěnou. Nebo na trávníku tančí mladá dvojice.

Druhý den se malinko ochladilo, stále ale svítilo slunce. Vyjeli jsme lanovkou na menší kopec, ze kterého byl nádherný výhled do okolí. Po té jsme nastoupili na loď, která nás vezla po obrovském jezeře, a zastavovali jsme se na různých ostrůvcích, které jsme si procházeli. Úterý. Den, který jsem si doopravdy užila. Ráno jsme přijeli na statek, kde nás čekali různé aktivity VČETNĚ JÍZDY NA KONÍCH! Jela jsem dvakrát. Na můj vkus to bylo příliš krátké, ale stihla jsem si mezi tím popovídat ve španělštině i s gauči! (Nesmějte se, takhle se doopravdy nazývají zdejší kovbojové.)

A to není všechno, soutěžili jsme s jednou skupinou hráčů ragby. Samozřejmě jsme prohráli vše, až na holčičí přetahování lanem. Ale byla to super zábava. Hodně mě bavilo, když jsme hráli stolní fotbal s živými lidmi. Hráči se rozestavili na svá místa, navlékli si postroje a připojili se k řetězům konstrukce. Díky tomu měli omezený pohyb. Na konci dne jsme mohli zkusit zhoupnutí na laně nad malým bazénkem s vodou. Já byla celá mokrá, ale rozesmátá. Středa byl další den strávený v autobuse. Já ho skoro celý prospala. (Na výměně jsem se naučila využívat každou chvíli spánkem.) Jen večer Francouzky rozjeli v autobuse diskotéku.

No, ve čtvrtek jsem měla slabou baterii v mobilu, tak jsem toho moc nenafotila, ale navštívili jsme místo, kde nám vyprávěli o výrobě vína a také jsme si zalítali. Vlastně jsme nelítali v pravém smyslu slova. Zavěsili nás na lano a v postrojích nás spouštěli dolů. Byl to super adrenalin, ale strašně krátký. Pak jsme se vydaly já, Roxi a Bára v kánoi po jezeře. Byla to celkem zábava. Nádherně čistě modrá voda odrážela sluneční paprsky. Dopádlovaly jsme k opuštěné lodi, ve které byl stůl a lavičky a společně s ostatními, kteří tam také dopádlovali, na ní vylezli. Já jsem zase udělala blbinu a skočila do vody v džínech a tričku. Ale největší blbinu udělala Roxi. Ona totiž neumí plavat a jen se záchrannou vestou skočila do vody, která ani nevíme, jak byla hluboká. Dostala skoro hysterický záchvat a Já s Jamesem jsme ji museli z vody pomoct.

A už je tu pátek. Dopoledne mě Kely (USA) protáhla spoustou obchodů s oblečením. Byla to celkem sranda. Po obědě (dali jsme si s Bárou napůl pizzu Hawai – musím říct, že to bylo stokrát lepší než česká) tu byl dlouho očekávaný rafting. Když jsem uviděla řeku, jen jsem se v duchu modlila, abych neseděla vpředu. A co jsem udělala nahlas? Spolu s Roxi se dobrovolně přihlásila, že si tam sednu. Nakonec to bylo nejlepší místo. Celkem mě to chytlo a chtěla bych to zkoušet častěji. Voda byla sice celkem neklidná, ale o to zábavnější to bylo. Dokonce jsme se pokoušeli z jiných raftů přetáhnout lidi k nám.

Po tomhle adrenalinu jsme si ještě na chvilku vlezli do bazénu a pak si lehli na sluníčko a povídali si. Už se z nás stihla stát celkem fajn parta. Bylo neuvěřitelné, že už byl skoro  konec.

Další články od Magdy

Studium v zahraničí

Studium v zahraničí

pro středoškoláky

 

Chceš prožít nezapomenutelný školní rok 2020/21 v USA, Kanadě, Brazílii, Mexiku, Argentině, Kolumbii, Japonsku, Thajsku, Koreji, Austrálii, nebo na Taiwanu? Nebo v nějaké úplně jiné zemi? Zaregistruj se do našeho seznamu předběžných zájemců! 

Pro úspěšnou registraci do našeho seznamu potvrď prosím Tvoji emailovou adresu kliknutím na odkaz v emailu, který jsme Ti poslali. Děkujeme!

Pin It on Pinterest

Share This

Sdílejte tento příspěvek se svými přáteli!