Jsem tu už čtyři měsíce, ale netuším jestli je to dobře nebo špatně. Proč? Už předem nás připravovali že Vánoce pro nás bude doba největšího stýskání po domově. U mě je to jako na houpačce. Někdy si říkám proč s tím neseknu a prostě se nevrátím domů.

Chybí mi známí lidé a místa. Ale naštěstí to není moc často a když už tak si říkám že to musím zvládnout a že to za to stojí a taky nejsem žádný srab, přece to teď nevzdám. Vyplácí se to, protože se vždycky ukáže nějakej nezapomenutelnej, i když pro někoho obyčejnej okamžik který mě utvrdí v mém přesvědčení. Okamžik, kdy si řeknu jak jsem hloupá, že vůbec přemýšlím o odchodu. Za ten měsíc co jsem nepsala se pár takových okamžiku nashromáždilo: 

Camp

Sakra já to nedám. Zaseknu se. Nebude se jim to líbit. Nejsem dost připravená. Neumím vůbec mluvit. Tak tohle byly moje největší obavy. Na campu nás totiž čekal test ze španělštiny a prezentace naší země taky ve španělštině („To bude katastrofa“ myslela jsem si). Snažila jsem se připravit co nejvíc hlavně na tu prezentaci, protože jsme díky tomu mohli zkusit přimět novou generaci výměnných studentů si vybrat naší zemi. A já jsem byla rozhodnutá alespoň jednoho přesvědčit, že jet do České republiky je to nejlepší rozhodnutí. (Přece jen jsem chtěla aby i naši vymění studenti měli možnost se sem dostat.) Testy nás čekaly hned první den. Netušila jsem, jak to bude vypadat a jestli nám to oznámkují.
Takže nás posadili ke stolům po dvou. Já jsem tak nenápadně (že se rotex rozchechtal) zatáhla Roxi ke stejnému stolu. (Jen jako záchranné lano.) První část byla celkem v pohodě, jen kroužkování správných odpovědí. Pak ale přišel na řadu text. Novinová stránka se zaškrtnutým odstavcem a měla jsem vlastními slovy popsat, co se tam píše. Chvilku jsem na to jen zírala.(„Je po mě“) Pak jsem se snažila pracně si přeložit slovo od slova. Něco jsem sesmolila, pak ke mě přišla jedna z dozorujících a trochu mi pomohla s tím že to se mnou probrala. Tak tohle jsme měli za námi.

Druhý den na nás čekaly hry. Rozdělili jsme se do skupin označených barvami. Naše skupina měla černou. Byli jsme se, seč síly stačily. Jedna hra výhra, druhá prohra. Pak přišlo na řadu hra Ukradni vlajku. Bylo to doslova jako bitevní pole. Získali jsme jednu vlajku a další dvě jsme uhlídali. Užili jsme si při tom legraci. Večer na nás, inboundy, (výměnný studenti co jsou v hostitelské zemi) čekala ještě jedna velká zkouška a to prezentace. Byla jsem tááák vynervovaná, že jsem zapomněla půlku textu. Naštěstí jsem si udělala malé nápovědy přímo mezi obrázky. To mě zachránilo. Když jsem domluvila nemohla jsem uvěřit, že jsem to dala. Dokonce to vypadalo že se jim to i líbilo! Hrozně ráda jsem se znovu potkala s ostatními. Snad se zase brzy sejdeme.

Host rodina

Moje host mamka mi pořád dokola opakovala, že si můžu pozvat nějaké kamarádky. Dlouho jsem se neodvažovala, ale pak jsem si prostě řekla proč ne. Proč bych se měla všech stranit. Doufala jsem, že se budeme moct vykoupat v bazénu, tím by bylo o zábavu postaráno. Tak jsem pozvala Kathy, Petreu a Luisu. Jenže hned ráno bylo jasné, že o koupání si můžeme nechat zdát, protože se strašně rozpršelo. No sakra, co budeme dělat? Tak jo tak něco upečeme, mohla by to být zábava. „Hola!!!!“ Objímání ani smíchu se nikdo z nás neubránil. Jen jsme museli honem rychle pod střechu. Petrea i Kathy přišli celkem brzo. Kathy ihned zaujal kuchyňský robot. A že když budeme péct musíme ho využít. Hudba na plné pecky, chrastící robot, smích a blbnutí. Chudák Luisa dorazila o hodinu později celá promoklá, ale v dobré náladě. My už měli mezitím první várku vanilkových rohličků hotovou. Tak jsme se pustili do další. No, rohlíčky se tomu nedá říkat. Petrea totiž propustila uzdu fantazii. Při tom jsme měli zapnuté živé vysíláni. Po nějaké době Luisu napadlo, že i když leje tak by jsme mohli zkusit splnit výzvu a to skočit do bazénu i když venku bylo 16 stupňů. No pro nás to není úplně šílené, ale pro Argentince je to bláznovství. Výzva splněna. Naše cukroví napečené a my přecpaní, ale šťastní, že jsme něco podnikli. Byl to opravdu super den.

O 8cm kratší

Řekla jsem si že by mi neuškodilo si nechat trochu zarovnat délku vlasů. A k výměně přece patří i ta trocha změn vzhledu, takže je mám teď o 8 cm kratší. Při té příležitosti jsem si je nechala rovnou i upravit kulmou. A to se mi opravdu líbí. Taky mi to večer ostatní vymění studenti chválili. Sešli jsme se na večeři v našem rotary klubu. Bylo to fajn, dokonce nás ke konci vytáhli skoro všechny na parket a tančili jsme.

Významná událost

Pro mě velmi významná událost byl příjezd mé ségry. Ona je na krátkodobé rodinné výměně v Brazílii. Její hostitelská rodina se jí rozhodla ukázat Buenos Aires. Takže přijela na tři dny. Proto jsme celé jedno odpoledne strávili spolu při prohlídce některých památek. Bylo to opravdu super a dokonce i sranda. Konverzace se vedla ve čtyřech jazycích: španělština, portugalština, angličtina a já se ségrou trochu česky. Byla jsem moc ráda že jsem ji zas po dlouhé době viděla.

Výlet k moři 

Ještě před Vánoci jsme se vydali k moři.
Nebudu to rozebírat dopodrobna. Můžu jen říct že se mi moc líbilo, jen na pláži bylo hodně lidí a mě velké horko. Sesbírala jsem si nějaké mušle a vykoupala se v moři. Také jsme trochu nakupovali. Prostě dovolená.

Další články od Magdy

Studium v zahraničí

Studium v zahraničí

pro středoškoláky

 

Chceš prožít nezapomenutelný školní rok 2020/21 v USA, Kanadě, Brazílii, Mexiku, Argentině, Kolumbii, Japonsku, Thajsku, Koreji, Austrálii, nebo na Taiwanu? Nebo v nějaké úplně jiné zemi? Zaregistruj se do našeho seznamu předběžných zájemců! 

Pro úspěšnou registraci do našeho seznamu potvrď prosím Tvoji emailovou adresu kliknutím na odkaz v emailu, který jsme Ti poslali. Děkujeme!

Pin It on Pinterest

Share This

Sdílejte tento příspěvek se svými přáteli!