Doma
Možná si říkáte, proč nepíšu o zážitcích s rodinou, když teď trávím tolik času doma no problém je jednoduchý. Ten čas doma trávím jen já a moje rodina stále pokračuje v docházení do práce 6 dní v týdnu. Já mám, ale spoustu času na to zlepšovat své schopnosti hry na ukulele a když jsem si opravdu jistá a vím, že doma nikdo není tak si k tomu i za zpívám. Vaření se také snažím protahovat, aby čas utíkal a dny strávené doma opravdu mohu nazvat těmi nejvíce relaxujícími a odpočinkovými.
Tropický déšť den první
Moc nesleduji předpověď počasí, protože to teď ani nemělo smysl vzhledem k neustálým třicítkám. No dneska ovšem přišla velká změna v podobě pořádného tropického slejváku. Já si v duchu říkala, že je to jeden z těch přívalových deštíků a po škole bude vše v okeji. Překvapilo mě, že déšť se po dvouch hodinách jen trochu zmírnila, ale nepřestal. Kde se ta voda sakra bere? To jsem, ale nečekala, že těsně před koncem školy déšť opět nabere na síle a budeme opět tam kde jsme byli ráno. Nemluvím tady jen o nějakém dešti. Tady nepomáhá ani deštník a ani pláštěnka, prostě se musíte smířit s tím že budete mokrý od rána do večera. Nepomáhá tomu ani fakt, že škola je tu otevřená a tak vyhřátou třídu s topením, kde se usušíte taky nečekejte. Nejhorší ovšem je že se nedá vyhýbat loužím, protože 100% chodníků se změnilo v jednu velkou louži a vy prakticky konstantně šlapete v 5 cm vody a dokud se nedostanete domů, tak vaše nohy budou mokré a vy s tím neuděláte nic.
Tropický déšť den druhý
Pamatujete jak jsem psala 5 cm vody všude kam šlápnete? Tak realita se od včerejška změnila. Déšť pokračuje bez přestávky celou noc a to může znamenat jen jediné… záplavy. Upřímně jsem byla překvapená ráno po cestě do školy, že ještě občas někde šlápnu suchou nohou, kanálový systém je pravděpodobně na Taiwanu zařízen exelentně. Voda už je jinak doslova všude a to včetně škol, kde se kvůli příliš otevřenému prostoru občas musíte brodit přes mladou řeku, aby jste se dostali na další hodinu. Zrušení vyučování, ale samozřejmě nepřipadá v úvahu. Co blázníte jsme na Taiwanu, tady se škola nezrušila ani v průběhu špičky koronavirové pandemie. Další věc co mě dnes překvapila byla ta, že street markety a night markety se nezavíraly a všechny stánky pokračovali v provozu a v průběhu dne se tyto markety změnili na takové malé Benátky.
Skútry se v průběhu dne přeformovali na vodní skútry, jako né že by se vzhledově či technicky poupravili jen silnice, ný kterých se skútry tradičně používají se již nedali nazývat silnicemi ale spíše “nový říční systém”. Největší tečkou dne, ale byla moje cesta domů. Nalodila jsem se na flotilu, aneb Bus n.8232 a po celém dni únavy jsem tradičně zaspala. Probudila jsem se pár stanic před mým domovem a když jsem se podívala z okna, tak vidím řeku, kterou jsem nikdy předtím neviděla a náš autobus uprostřed té řeky. Promnula jsem si oči a došlo mi že naše nová řeka je spíše moje domovská ulice. Domů jsem se doslova brodila po kolena ve vodě. Doma jsem pak měla náladu opravdu jen na polévku a postel.
Po koroně povodně
Dneska jsem byla ráda, že nikam nemusíme rozhodla jsem se přečkat povodně hezky doma v posteli. Zapnula jsem tedy seriál a užívala si pohodu. Později odpoledne jsem se rozhodla, že půjdu obhlédnout situaci abych věděla, zda bude možné zítra jít ven s kamarádkou. Zázraky se dějou, protože tam kde byla má nová řeka se vynořila opět silnice a život se během 24 h vrátil do naprostého normálu, což jsem po tom co jsem včera viděla, opravdu nečekala. Ten náš Taiwan. Tady by si i s atomovou katastrofou zvládli poradit během dne. Dnešek byl kromě tohoto zázraku jinak velmi pohodový, ale zítra mě čeká konečně výlet.
Kaosiung !!!
Tak dámy a pánové, po 2 měsících jsem konečně tady, v mém milovaném Kaosiung. Setkali jsme se nezvykle brzy a to už kolem deváté a všechno bylo zavřené. Jediné co nám přálo bylo MACU (můj nejoblíbenější bubble tea shop) takže jsme zamířili rovnou tam a vychutnali si chlazený drink, protože vedra jsou úspěšně zpět. V central parku jsme poseděli 2 hodinky a probrali vše co se za ty dva měsíce událo. Byl to takový holčičí den a co by to bylo za holčičí den bez nákupů oblečení. Navíc to chce nějaké ty suvenýry. Po nakupování nám vyhládlo. No to vám povím jako nakupování ve velký spotřebitel energie a nemohli jsme jít nikam jinam než do naší staré známe restaurace, v central parku, kde už to máme vyzkoušené. Pravda normálně jsme tam chodili ve větším počtu ale to už bohužel není uskutečnitelné po odjezdu většiny z naší holčičí patry.
Zavzpomínali jsme na ně a vychutnali si oběd. No a potom přišla naprosto sponntání věc a jak asi víte, tak ty bývají nejlepší. Sage dostala zprávu on našeho Mexického kamaráda Maxe, že je taky v central parku a jestli se nechceme připojit k němu. Souhlas byl jasný a nakonec se k nám připojilo i dalších pár lidí. Oznámili jsme jim že jsme měli na plánu vyfotit nějaké fotky s vlajkami a oni nám ukázali asi to nejlepší místo na fotky co jsme si mohly představit. Vzali nás na vyhlídku z jedné budovy, ze které můžeme vidět i slavnou nejvyšší budovu v Kaosiung Sky tower a tam jsme se mohly pokochat všemi krásami Kaosiung a fotky taky stojí za to. Tím ale i dnešní den skončila a já se potom pomalu vydala domů. Konec není jen dne ale taky dalšího týdne. Mějte se tedy fanfárově a za týden napočtenou.
Další články od Natálie
