Když se řekne Japonsko, lidé si představí různé věci. Nindžové a stateční samurajové, gejši v překrásných kimonech. Hora Fudži, svatyně a japonské upravené zahrady. Já vám dneska popovídám o tom, jak jsem zažila Japonsko já.
Bylo 15. srpna a moje výměna započala. V prvních dnech jsem se seznamovala s Japonskem, navštěvovala chrámy a užívala si letní festivaly, které jsou na Japonsku jednou z nejlepších věcí.
Pak ale začala škola, ale to neznamenalo konec zábavy! Školní festival je určitě jedna z věcí, co by si měl každý pořádně užít. Celá škola se vyzdobí a každá třída si vymyslí téma, na které budou tvořit program. My měli Star Wars a bojovali měkkými meči.
O měsíc později přišel na řadu školní výlet. Když se řekne školní výlet, co se vám vybaví? Sjíždění řeky? Výšlap na hrad? Nějaké adrenalinové středisko? V Japonsku nic takového. Na výlet jsme letěli. Ano, letěli. Do Singapuru. Můj Rotary klub mi tento výlet zaplatil. Bylo to pět dní v úplně jiné zemi s hrozně moc lidmi, kdy jsem vlastně neměla ponětí, co všechno se kolem mě děje a co všechno jsem měla možnost vidět. Ale bylo to super. Zažila jsem toho mnoho, od místní malé farmy, kde pěstovali salát a doteď ne chápu, proč jsme tam byli a co jsme tam dělali, přes celosvětově známé obrovské artificiální stromy, až po malou vesničku v Malajsii, kde jsme strávili celý den. Jsou to zážitky, na které se jen tak nezapomíná.
Přes školní rok jsme byli velmi vytížení, takže i jako výměnní studenti jsme toho volného času moc neměli, ale to ve výsledku ani nevadilo. Všechno bylo tak, jak má být.
Přes vánoční prázdniny, kdy jsme měli několik Rotary meetingů, jsem trochu zariskovala, sebrala odvahu a na jednom meetingu, kde vystupovalo bubenické uskupení, jsem přišla za jedním postarším pánem a rozbitou japonštinou se ho zeptala, jestli se to dá někde vyzkoušet. No a takto jsme se přidala k této skupině. Všichni mě s radostí vzali mezi sebe a bubnovali spolu.
Člověk na výměně musí někdy trošku zariskovat. Já díky tomu našla věc, která mě na celém Japonsku bavila nejvíce! Ať už jsem skočila na velmi podivné havajské párty s babičkami, nebo naopak jsem byla mezi tříletými dětmi a skládala origami, vždycky to byly momenty, které se mi vryly do paměti. Jen se člověk musí otevřít novým věcem a nebát se! Takto jsem přišla i k sbírání červených razítek s chrámů, což je aktivita mladým spíše neznámá, ale z mého pohledu to mohu jen doporučit. Člověk uvidí mnoho zajímavých míst, podpoří chrám a odnese si z mého pohledu velice originální suvenýr, který si jen tak někdo nepřiveze.
Měli jsme i jeden Rotary výlet – Hirošima, Kjóto, Ósaka tour. Společně jsme se vydali přes celé Japonsko, abychom viděli i druhou stranu země, nechali se zmást místním dialektem a odnesli si plno zážitků. Viděli jsme mnoho chrámů, svatyň, památník míru v Hirošimě, věže v Kjótu a Ósace, nebo jsme si zkusili, jaké by to bylo být Samurajem.
Japonsko bylo pro mě od začátku zemí číslo 1. Jsem ráda, že jí zůstala, že jsem měla příležitost strávit rok svého života právě tam.
Další články od Karolíny
2240 —-> 2770
Znojmo -> pref. Saitama
