Zkoušeli jste se někdy zamyslet nad tím, jak jedinečné je, že se téměř všichni lidé sejdou v jeden okamžik a dělají jednu a tu samou věc? Jako třeba o Vánocích, většina lidí si dá kapra, hodí bačkorou a jde rozbalovat dárky. Ale přeci jen se to v něčem liší, Česká republika je poměrně malá země a pokud bysme chtěli srovnávat celou Evropu, narazili bysme na menší rozlišnosti. Tak třeba my máme Ježíška, ve Španělsku je Papa Noel a tak dále. Nevím proč, ale zrovna při Díkuvzdání jsem se nad tím zamyslela. Celá Amerika si v jednu a tu samou chvíli sedla ke stolu a jedla jedno a to samé jídlo. Všichni měli jeden a ten samý úmysl- poděkovat za něco za co jsou vděční a uctít tradici. Byl to opravdu silný zážitek.
Nejprve tedy k tomu, co jsme jedli, protože Díkuvzdání je hlavně o jídle. Asi by stálo za to říct že jídlo jsme začali připravovat asi tři dny dopředu. Měli jsme tradičního krůtu, nádivku, bramborovou kaši, plněné sladké brambory, dušenou zeleninu, dušenou šunku, několik druhů salátů a nakonec dezerty. Dýňový koláč, koláč s karamelizovanými pekanovými ořechy a v neposlední řadě jablečný koláč se šlehačkou.
Všichni jsme se sešli u rodičů mé mamky a začali servírovat jídlo. Díkuvzdání je v podstatě takový pozdní oběd, který volně přejde do večeře a druhé večeře a vy pořád jíte a jíte a nikdo vás ten den nemůže soudit ani říct něco proti tomu, že na vás kalhoty praskají a letní figura zůstala někde v Evropě. Upřímně řečeno, je to sen.
Další články od Barbory
