„Indie?, Vážně?, Ty jsi se zbláznila?! A co tam jako budeš dělat?“
Jo, přesně tak reagovala většina lidí, když jsem jim to řekla. A víte co? Asi jsem se zbláznila. Ale je to ten nejlepší druh šílenství.
Proč Indie? Protože chci všechno vidět, cítit, ochutnat, zažít. Pár důvodů ale přeci jen objasním.
Barvy – Moje černá trika zůstávají doma…
Indie je jako jeden velký festival barev. Na fotkách vypadá úžasně, ale já chci vidět, jaké to je, když stojíš uprostřed davu při Holi (festival), máš vlasy fialové, tvář zelenou a na sobě tolik barevného prášku, že by tě vlastní pes nepoznal. Barvy jsou v Indii všude, na domech, na oblečení, na jídle. Tohle není země, kdy by šedá měla šanci.
Pálivé? Sem s tím!
Jestli mě něco baví, tak pálivé jídlo. Takže Indie je pro mě ráj. Kari, masala, street food… Já jsem připravená! Možná se po týdnu budu ptát, kde je studené mléko a chleba, ale challenge accepted. Moje chuťové buňky se těší na trénink.
SLONI… Prostě SLONI !
Dámy a Pánové that´s the point .To je ten důvod, proč jsem už teď nadšená jako nikdy. Sloni jsou pro mě definice majestátu, ty obří, majestátní bytosti, které vypadají, jako kdyby je někdo poskládal z kamene a přidal jim duši a přitom tak neskutečně roztomilí, že by z toho člověk brečel (a já asi budu).
Představte si to: já, někde na jihu Indie, stojím před živým slonem. Všechno se zpomalí, zní hudba z dokumentu National Geographic a já si říkám: „Wow. Tak tohle je sen.“ A ano, sloní selfie je SAMOZŘEJMOST. To prostě musím zvládnout. Pokud ne, tak… radši ani nemluvím. Ale věřím, že ten moment přijde. Já, slon a nejvíc legendární fotka mého života.
Chaos, co má vlastní pravidla (snad)
Indická doprava… no, podle videí to vypadá, jako když někdo pustí hru bez pravidel. Troubí všichni, jede všechno a nikdo se nezastaví. Ale prý to má řád. No, uvidíme, jestli se po roce vrátím s nervy z ocele a schopností přejít cestu i se zavázanýma očima.
A hlavně – lidi a příběhy
Indie nejsou jen barvy a jídlo, je to miliarda lidí s miliardou příběhů. A já chci slyšet co nejvíc z nich. Chci vidět, jak se žije úplně jinak, než jsem zvyklá, a najít v tom kousek sebe.
Takže ano. Indie. Myslím to naprosto vážně. Držte mi palce a sledujte, protože jestli se něco pokazí (a že určitě jo), bude aspoň o čem psát!
Další články od Magdalény
Indický začátek roku
Po novém roce se toho stalo tolik, že mám pocit, jako by uplynulo několik měsíců...
