Když jedete na rok pryč, musíte se pořádně se všema rozloučit a proto jsem v pátek dva dny před odletem měla rozlučku s kamarádama a v sobotu potom s rodinou. Bylo to hezký, ale zároveň hrozně divný si představit, že se fakt rok neuvidíme. A jak probíhal můj ODLET?
Letěla jsem z Prahy už v 7 hodin ráno, vstávala jsem teda asi ve čtyři, dobalila poslední věci a potom jsme jeli na letiště. Odbavila jsem si kufr, kterej měl nadváhu, takže jsme museli doplácet asi dva tisíce. (Půlku kufru zabraly dárky a jídlo pro rodiny :D) Rozloučila jsem se s rodinou, což bylo hodně těžký a pak už šla hledat svoje letadlo. Naštěstí to nemělo moc velký zpoždění a tak jsem všechno stíhala.
Přistála jsem v Paříži, přejela na jinej terminál a našla jsem svůj gate. Po deseti hodinách, kdy jsem se snažila aspoň trochu spát, jsem konečně přistála v Mexico City. Byl to úžasný pocit když jsme přistávali, to město vypadalo tak obrovsky, že ani nešlo vidět kde končí.
Potom jsem si vystála asi půl hodinu na celní kontrolu a čekala na svůj kufr. Když už jsem chtěla konečně vyjít do haly, řekli mi, že mi ten kufr ještě musí zkontrolovat, takže ho celej otevřeli a všechno vytahali. Jenže jak tam byly ty věci přesně poskládaný (aby se tam všechno vešlo), tak jim to pak nešlo zavřít zpátky a rozbili mi zip 
Rodinná oslava – se sestřenicí a tetou
V tu dobu jsem byla už dost unavená, ale když jsem potom vešla do haly a viděla svoji mexickou rodinu, byla jsem vážně šťastná, že jsem tady.
Vyfotili jsme se a moje mexická mamka hned posílala fotky mojí mamce do Česka, aby všichni věděli, že jsem v pořádku. Potom jsme jeli asi tři hodiny do Toluci, i když normálně je to asi jen jedna hodina. Ale byla hrozná kolona, takže se to docela protáhlo. Cestou jsme se zastavili ještě na jídle a tak jsem mohla ochutnat svoje první mexický quesadillas.
Včera jsem se seznámila s celou rodinou, protože mi připravili uvítací oslavu a dokonce jsem měla i dva dorty Všichni z rodiny jsou hrozně hodní a laskaví, ale vůbec neumí anglicky a já moc ještě neumím španělsky, takže je to dost těžký se na něčem domluvit. Ale doufám, že časem se moje španělština zlepší.
Vzkaz od spolužáků na uvítanou ❤
Dneska jsem už byla první den ve škole a byla jsem hooodně nervózní když jsme vcházeli do třídy a ředitelka mě představovala. Nemusela jsem se ale vůbec bát, protože se o přestávce ke mně všichni seběhli a já jsem nevěděla komu dřív odpovídat. Cítila jsem se jak v zoo Hned mi ukázali celou školu, kde se můžu najíst, kam rádi chodí atd.. Jsou hrozně přátelští a nejvíc se mi tady líbí, jak se všichni zdraví polibkem na tvář, i když odcházejí. Přijde mi to hrozně hezký.
Mám se tady dobře a všichni se o mě hrozně hezky starají, ale občas si přijdu kvůli tý španělštině trochu omezená. Taky se mi chce pořád spát ještě mám asi trochu jet lag a taky když se celej den snažíte aspoň něco pochytit z jazyka tak to dá trochu zabrat.
Mějte se všichni krásně, užívejte zbytek prázdnin a snad bude další příspěvek brzo!
Další články od Zuzky
Outbound 2018/19 Mexiko
