V pondělí mě čekal první den kolumbijské školy. Ráno jsem si oblékla uniformu, vzala tašku a vyrazili jsme. Na recepci jsem potkala Paulínu z Německa, a když jsme zjistily, že budeme spolu ve třídě, obě jsme si docela oddechly. Jenže já jsem musela do třídy dorazit asi o půl hodiny později než ona – ve škole po mně chtěli podepsané papíry od obou rodičů a já tam byla jen s host mamkou. Takže musel přijet i host taťka a celé se to protáhlo skoro na dvě hodiny.
Když jsem konečně mohla jít do své třídy, Décimo A, byla jsem strašně nervózní. Jedna paní mě odvedla do třídy a představila mě jako novou studentku. V tu chvíli začala celá třída ječet a tleskat. Sedla jsem si k holkám, které mě hned volaly k sobě, a během chvilky se mě začaly vyptávat na všechno možné. O přestávce mě čekal obrovský „tour de la escuela“, protože škola je obrovská, krásná a z oken je nádherný výhled na přírodu. Holky z vedlejší Décimo B mě zdravily a chtěly se se mnou hned kamarádit, takže jsem se cítila fakt vítaná.
Další dny ubíhaly rychle. V úterý se k nám do třídy přidala Maria Clara z Brazílie, takže už jsme byli tři výměnné studentky. Také jsme měli první hodinu religion, učí nás jeptiška a jde z ní trochu hrůza. Ve středu jsem po škole zkoušela kolumbijské tance, což byla docela sranda, i když mi to moc nešlo. Ve čtvrtek se k nám do třídy připojila ještě Alanis z Francie a měli jsme první tělocvik. Jenže místo pohybu jsme celou hodinu vyplňovali papíry a učili se pravidla, což byla dost nuda. Odpoledne jsem byla na Interactu Rotary a v kavárně, ale přišlo strašně málo lidí.
V pátek to ve škole uteklo rychle a já si začínala zvykat na místní školní rytmus. Holky z Décimo B se se mnou chtěly pořád kamarádit, takže jsem přestávky trávila i s nimi.
Sobota byla jedním z nejhezčích dní. Ráno jsme šli všichni vzbudit moji host mamku, protože měla narozeniny. Předala jsem jí hrníček, který jsem ještě v Česku navrhla a přivezla s sebou, a měla z něj obrovskou radost. Na oběd jsme šli do restaurace oslavit narozeniny a odpoledne mě čekal další Interact. Tentokrát už tam byli všichni výměnní studenti a víc lidí než minule. Bavila jsem se tam hlavně s Journey z USA a její kamarádkou Isou. Ochutnali jsme i první kolumbijské kafe a přesně v tu chvíli se začala strašně třást podlaha. Nejdřív jsme nechápali, co se děje, ale pak nám došlo, že to bylo zemětřesení – moje úplně první v životě. Naštěstí to netrvalo dlouho, ale ten pocit byl neskutečný. Večer jsme doma měli narozeninovou oslavu, hrála hudba, tancovalo se a byla to skvělá zábava.
Neděli jsme měli odpočinkovější. Navštívili jsme trh s ovocem, kde jsem viděla tolik druhů, že spoustu z nich jsem neznala, a některé jsem dokonce nikdy předtím neviděla. Bylo to jako barevný ovocný ráj. Pak jsme zašli na oběd a ještě navštívili moji host abuelu, která je pořád stejně skvělá.
Další články od Niny
Nový začátek v jedenáctém ročníku
My jako výměnní studenti jsme pořád přemýšleli, kdy nás konečně přesunou do jedenáctého ročníku. A...
Život mezi školou, Rotary a novou rodinou
Čtvrtek byl hodně Rotary den. Odpoledne jsem šla s Interactem do kavárny, protože jsme měli...
Karneval, který se nedá popsat – ten se musí zažít
Karneval byl jeden z nejlepších zážitků, které jsem tu zatím zažila. Je úžasné, jak se...
Můj kolumbijský život
Když jsem do Kolumbie přijela, byla jsem plná očekávání i obav. Nová země, nový jazyk...
Novény, Tři oříšky a běžecké závody: moje Vánoce v Kolumbii
V pondělí jsem trávila čas s rodinou a odpoledne jsem vyrazila ke své první host...
České vánoční tradice a kolumbijské novény
V pondělí jsem vyrazila s hostitelským strejdou koupit všechny ingredience na pravé české cukroví, které jsem chtěla...
Nová etapa výměny
Měnit host rodinu, se kterou si tak neskutečně sednete, je hrozně zvláštní pocit. Já mám...
Día de las velitas – Den svíček
Večer jsme pak slavili jednu z nejhezčích kolumbijských tradic, kterou jsem tady zatím zažila. Jmenuje...
Můj kolumbijský narozeninový týden
No a pak přišel pátek – můj narozeninový den! Ráno jsem se probudila a viděla všechny...
