O Rotary výměnách jsem se dozvěděla přes bývalou spolužačku, která jela rok přede mnou na Taiwan. O studiu v zahraničí jsem se zajímala i předtím, ale všechny ostatní organizace a společnosti nabízely jen studium na soukromých školách, tudíž by se náklady pohybovaly někde kolem milionu korun.

Na výměnu jsem vždycky chtěla jet já a věděla jsem, že to dělám sama pro sebe, a ne pro někoho jiného. Chtěla jsem se osamostatnit, naučit se pořádně anglicky, mít zahraniční přátele a poznávat jiné kultury.

Od začátku jsem měla jasno, že chci do Ameriky nebo Kanady, potom mě také lákala jižní Amerika, ale to bylo až na 3. místě. Mé preference se nezměnily. Byla jsem moc ráda, že mě vybrali do Ameriky. Čekala jsem, že pojedu někam doprostřed USA, do hor nebo pouště, takže mě Florida rozhodně mile překvapila. Jsem moc ráda, že jsem tam jela a že jsem dostala šanci prožít to, co jsem prožila.

Jedinečný pobyt

Můj pobyt v zahraničí byl rozhodně úspěšný a troufnu si říci, že i jedinečný. Naučila jsem se vážit si věcí, které mám, lidí kolem mě a rozhodně mi to otevřelo obzory. Uvědomila jsem si spoustu věcí, mám to v hlavě tak nějak “srovnáno”. Také jsem poznala, že ne všichni, co se na první pohled zdají, jako kamarádi, kamarády musí být. Změnila jsem svůj pohled na svět a spoustu věcí kolem mě. Na výměnu jsem odjížděla s tím, že bych jednou chtěla být ekonomka a přijela jsem s tím, že bych chtěla být doktorka. Podobně radikálně se změnilo i moje chování a přístup ke věcem.
Než jsem odjížděla, neměla jsem skoro žádná očekávání. Samozřejmě jsem měla alespoň nějaké představy o tom, jak by to na Floridě asi mohlo vypadat, ale nic moc jsem o tom nevěděla a chtěla jsem se nechat překvapit.

Hostitelská rodina

Největším pozitivem pro mě rozhodně byla host rodina, protože se mezi námi vybudoval opravdu pevný vztah a už víceméně od začátku jsem se cítila jako doma. Asi největším zklamáním, co se týče pohledu člověka, který pochází z malé vesnice na západě Čech, bylo to, že na Floridě víceméně neexistují lesy a celkově příroda, kam by člověk mohl chodit na procházky. Jedinou takovou možností jsou parky, ve kterých jsou cesty pouze vybetonované. Na druhou stranu jsme měli tak půl hodiny od domu krásný národní park Everglades, ve kterém jsou močály, aligátoři a jiné zajímavé “příšerky”. Tam se ale bez průvodce víceméně nikam nesmí.

The International Ukulele Sensation

Angličtina se mi zlepšovala každým dnem. Řekla bych, že jsem všemu začala rozumět tak po 3 až 4 měsících a na plnohodnotné a pořádné odpovědi jsem se dopracovala tak 2 měsíce potom. Občas mě i překvapilo, jak “inteligentní” konverzace jsem dokázala bez menších problémů vést.
Po tom, co jsem se, alespoň obstojně, naučila hrát na ukulele, mě host taťka začal brát na vystoupení jeho kapely, kde jsem si vysloužila přezdívku „The International Ukulele Sensation“. Bylo vždy opravdu krásné vidět lidi, kteří si naši hudbu opravdu užívali. Někteří za mnou dokonce přišli a ptali se mě, kolik mi je a jak je vůbec možné, že holka v mém věku řeší taky něco jiného než kluky a makeup. Host taťka také chodil jednou týdně hrát nemocným dětem do nemocnice, kam jsem, když jsem zrovna neměla školu, moc ráda chodila s ním. Člověk si rychle uvědomí, že by si měl vážit toho, co má.

Výměna mi otočila život o 180 stupňů, ale otočila mě tím nejlepším směrem. Nikdy bych si můj rok v zahraničí nedovedla představit lépe. A Vy, kteří ještě pořád váháte, zda do zahraničí vyjet, zvedněte se a jděte si domluvit schůzku u nejbližšího Rotary klubu, protože takhle mladí budete jenom jednou a výměna, ten nejlepší rok Vašeho života, na Vás čekat nebude. Opravdu to stojí za to!