Čekání, starosti, radosti, loučení. Tak by se dala stručně vyjádřit naše zkušenost s vyměněným studentem, host dcerou Montana, z města Idaho Falls, Idaho USA. Poprvé jsme potkali Montanu v říjnu 2015 na informačním setkání Rotary, kde se naše dcera Kristýna rozhodovala o účasti v programu výměnných studentů a pokud se Kristýna rozhodne kladně, tak právě Montana bude u nás tři měsíce bydlet.
Čekání… Nesamostatná, nic nejí, nic nepije, často nemocná, špatná čeština. Informace, které se k nám dostávaly, nevěstily nic dobrého. Co budeme dělat? Zvládneme to? Naše angličtina nic moc, spíše nic. Co s jídlem? Jí jen tofu! To jako vážně? Nemá cenu to dopodrobna rozebírat. Problémy jsou od toho, aby se řešily a ne abychom couvli. Jdeme do toho.
Jenže ono to bylo všechno úplně jinak
V závěru pobytu u druhé host rodiny v březnu 2016 jela s námi Montana do Jihlavy. S údivem jsme sledovali její apetit a objednávka „slaninu navíc, prosím“ nás posadila na zadek. Stěhování proběhlo ve středu před Velikonocemi. Po rozkoukání se v našem dvoupokojovém bytě jsme Montaně vysvětlili, že byt je sice malý, ale náš. A taky, že nezáleží na velikosti bydlení, ale na přístupu všech zúčastněných a na velikosti místa v našem srdci, jaké si vyhradíme pro toho druhého. Teď je naše dcera a budeme za ní stát v dobrém i ve zlém. Vyplatilo se to. Ve čtvrtek se po špenátu jen zaprášilo, velikonoční beránek se nestihl ani vyfotit a po nedělní svíčkové se Montana spokojeně usmívala.
Spotřeba čaje a sirupu díky neustálé přípravě Montanou vzrostla. Nemocnost se vyřešila návštěvou lékaře a začalo se bojovat s alergií. Dosavadní problémy ve škole byly vyřešeny hlavně komunikací a následnou změnou třídního kolektivu. Ten úžas v obličeji Montany, že to jde. Česky se sice Montana moc nenaučila, ale k dorozumění to stačilo. Když už to opravdu vázlo, zachránila nás se svojí perfektní angličtinou Kristýna a ujala se funkce tlumočnice. Došlo i na návštěvu divadla, koncertu, k nákupům a ke spoustě výletů, kterých se Montana aktivně zúčastnila, až nás nohy bolely. Dostala vše, tak, jako by to byla opravdu naše dcera.
A o tom tato výměna je. Jo a k tomu tofu, jednou se ze školní jídelny nějakým nedopatřením donesl domů oběd kuskus se zeleninou a s tofu. Nejedla to ani jedna, já se do toho pustil, jíst se to dalo, ale nikdy více. Tímto tofu nezavrhuji, asi záleží na úpravě. Myslím si, že jsme Montaně poskytli na tři měsíce sice skromné, malé, ale bezpečné a útulné útočiště. Že pochopila, v čem spočívá ta správná rodina. Odměnou za to jsou neokousané, dlouhé nehty, se kterými odlétala zpět domu, do Idaho. Odměnou za to je odpověď „Teď jste moje rodina vy“ na dotaz, proč už delší dobu nevolala domů. Odměnou za to je sice jediné, ale zato velice povedené a chutné jídlo co nám Montana přichystala. Jídlo z batátů a marshmallow bonbónů. Omluvou pro Montanu je to, že není žádný kuchař a řekla nám to na rovinu hned první den.
Radosti
- června 2016 stojí Montana ve tři hodiny30 minutráno se zabaleným kufrem u dveří bytu. „Malý, ale náš“ říká a slzičky jsou na cestě. Cesta na letiště, odbavení. Poslední foto, obejmutí. Odlétá v 8:10 hod. Loučení…
Díky Rotary za tuto zkušenost. Díky Montáně, že tu byla s námi. Tři měsíce a s nimi spousta nových prožitků, pocitů. Nejednou zazněl smích, nejednou byly slzičky. To k tomu patří a nelitujeme toho. Zvládli jsme to. Během svého pobytu se Montana stala neodmyslitelnou součástí naší rodiny a zůstává v našich srdcích. V tento moment je naše dcera Kristýna v Brazílii a nás čekají ještě dvě vyměněné studentky. Těšíme se a doufáme, že prožijeme stejně krásné chvíle jako s Montanou. A kdo váhá, neváhejte. Tato zkušenost opravdu stojí za to.