První víkend v únoru jsem se s ostatními výměnnými studenty vydali na zajímavou „expedici“ pořádanou místním Rotary distriktem 7090. Polovina naší skupiny byla tvořena budoucími výměnnými studenty a tak jsme měli tu čest poznat další lidi na naší výměně. Začali jsme tím, že jsme ve středu 6. února jeli do kanadského města St. Catharines, kde jsme nastoupili do autobusu, který nás odvezl do národního parku Algonquin ležícího 300 kilometrů severně od Toronta. Hned když jsme vystoupili z autobusu, tak jsme ucítili, jak studený tento výlet bude, ale neměli jsme čas o tom přemýšlet, protože jsme hned museli jít dva kilometry přes zamrzlé jezero k našemu kempu. Zjistili jsme, že tam nebyla tekoucí voda a že na záchod budeme muset chodit do budky v -15 stupních Celsia.
Po solidních 6 hodinách spánku jsme se probudili za zvuku japonského jazyka, který nám sděloval, že je čas vstávat. Rychle jsme vstali a vydali se k jídelně, kde nás čekala vydatná snídaně po které jsme se dozvěděli, co budeme tento den dělat. Měli jsme se rozdělit do rolí, které se nám nejvíce líbily a na výběr bylo z navigátora, lídra, žháře, plánovače a zdravotníka. Já jsem si vybral navigátora, protože si o sobě myslím, že mám dobré orientační schopnosti a tento výlet mi tento „fakt“ určitě nepotvrdil. Tento první den byl určen jen na malou expedici se sněžnicemi a ani jeden z dvou týmu nedokázal lokalizovat naší cílovou lokaci, takže jsme se vrátili plni zklamání zpět do našeho kempu a připravili jsme se na další, tentokrát mnohem delší túru.
Další 6 hodinový spánek byl tentokrát přerušen zpěvem a následovalo to stejné jako předchozí dny. Ale po snídani to začalo všechno být jinak, protože jsme se konečně vydali na naší velkou túru, které byla okolo 5 kilometrů dlouhá a sníh byl místy až 60 centimetrů hluboký. Také se přes noc ochladilo asi o 5 stupňů a vítr k tomu přidával pocitově minimálně 5 dalších. Přece jen jsme se vydali směrem na Sever, kde jsme měli jíst oběd připravený na ohni, ale den předtím napršelo, takže nám trvalo 2 hodiny vůbec nějaký adekvátní oheň vytvořit. Po jídle jsme šli zpět ke kempu, kde jsme měli strávit poslední noc před odjezdem a nikdo nic dalšího neočekával, ale Greg Norton (vedoucí skupiny) nás překrásně překvapit jedním z nejlepších zážitků v mém životě, který mi navždy zůstane u srdce. A tak nyní již smutně, jsme se všichni odebrali do postele, abychom byli plní energie poslední den našeho výletu.
Po 5 dnech jsem se vydal na další dobrodružství, ale tentokrát s mojí host-rodinou a více na Jih. Našim cílem bylo hlavní město Washington D.C., kde jsme dorazili asi po 6 hodinách jízdy a já jsem byl velmi nadšen už jen tím, že jsem viděl Kongres z dálky. Přespávali jsme v AirBnB kousek od centra, takže jsme mohli dojít kamkoliv. Hned ráno jsem se proto rozhodl, že to okouknu a udělám pár fotek, ale nic mě nemohlo připravit na tyto impozantní stavby, které v USA nemají obdoby.
První den jsme viděli všechny krásné budovy (Bílý dům, Lincoln Memorial, atd.) a ušli jsme asi 10 mílí = 15 kilometrů za jeden jediný den. Také jsme navštívili muzeum Holokaustu a následující den muzeum Komunikací. Hodně se toho tady událo, ale myslím, že fotky z tohoto výletu budou stačit k tomu, aby jste si představili, jak jsem se celou dobu cítil. Únor byl zatím jeden z nejlepších měsíců mého pobytu a budu na to vzpomínat po celý můj život, hlavně díky mojí super host-rodině, která mě přijala jako člena rodiny.
Další články od Maxe
Outbound 2018/19 USA
