Bez italštiny se na Sicílii nedomluvíte. Italové jsou na tom se znalostí angličtiny možná ještě hůř než Češi. Dokonce i většina mých spolužáků má problém říct větu anglicky. To všechno ale podle mě spíše hraje v můj prospěch, alespoň mě to donutí se naučit italsky. Italštinu jsem se začal učit zvolna na jaře sledováním sicilských seriálů (to jsem ještě netušil, do které části Itálii pojedu a obával se, že v jiných částech země mi sicilské výrazy a výslovnost moc nepomůžou), pak jsme jeli v červenci na dovolenou, pro změnu do Apulie a v srpnu jsem měl individuální intenzívní výuku každý den až téměř do odletu. Díky tomu a taky předchozímu studiu španělštiny po měsíci docela dobře rozumím, ale zatím se stydím mluvit. Moje rodina mi to ze začátku velmi usnadnila, protože všichni mluví plynule anglicky (moje sestra byla na výměně ve Státech a rodina měla v tu dobu doma Američanku). Po měsíci jsem je ale poprosil, aby na mě mluvili více italsky, sice jim stále často odpovídám anglicky, ale zlepšuje se to. Každý všední den mám 2 hodiny italštiny pro cizince zdarma (je to kurz nejen pro výměnné studenty). Zatím se učíme jen základy, které už znám, ale i tak mi to hodně pomáhá. Když jdu ven s kamarády ze školy, mluvím směsicí italštiny a angličtiny.
Další články od Filipa
