Už je to dost dlouho, co jsem nic nenapsala a tak se pokusím si na vše zajímavé vzpomenout.
I když to nebude vše mám se tu výborně a užívám si to tu! Jo, někdy nemám co dělat, to je asi největší problém, ale už jsem si tu zajistila pár věcí na rozptýlení. Mám čtečku a na ní knížky, ale moc mě tu nebaví číst 
Občas kreslím a celý pracovní týden je hned vedle domu zumba a já mohu jít, kdy se mi zachce když mám čas.
S rodinou je to moc fajn. Nejsou až tak komunikativní, jako ostatní rodiny, ale když nadhodím dobré téma je to super. Získala jsem si jejich důvěru, což byo asi nejdůležitější, protože na začátku mě nikam nechtěli pustit, ptali se s kým jdu, kde přesně budeme a museli znát dostatečně aspoň jednoho z těch lidí s kterými jsem šla.
Teď si mohu jít koupit, co chci do obchodu, nebo zmrzlinárny… Prostě tady v okolí, a to kdykoli, dokonce i za tmy. Mohu jít sama na zumbu, nechají mě navštěvovat kamarády, jít s někým do obchodního centra a to i když ho neznají…. Ale dávám si pozor, abych byla všude včas, nic nepokazila neudělala nějakou hloupost. Myslím, že se to hodně vyplácí
Ve škole jsme psali na konci září testy ze všech předmětů a upřímně, žádná věc pro mě nebyla těžká Někdy jsem moc nerozuměla zadání, ale natipovala jsem odpovědi podle selského rozumu a moje výsledky jsou k mému překvapení nejlepší ve třídě, což je dost smutné… A ne neučím se tu vůbec, je to proto, že ve škole probíráme látku, jako například aritmetický průměr
Takže mám samé 10 nebo 9 
A co jsme dělali? No nějak to uběhlo hrozně rychle, chodím do školy, potom na gymnastiku a roztleskávačky…. A mimo to jsme pomáhali rotary a Mexiku s tříděním darovaných potravin pro lidi, kteří nemají co jíst kvůli zemětřesení nebo hurikánům.
Taky jsem byla na pláži Caleta a Caletita a další víkend na pláži Revolcadero!
Další články od Michaely
