Jak bych shrnula celý rok? Byla to obrovská zkušenost. Samozřejmě, ne vždy bylo všechno fajn a zábava. Zažila jsem dny, kdy jsem se s nikým nechtěla stýkat a hrozně jsem chtěla zpátky domů. Pak však vždy přišel okamžik, kdy jsem na všechno špatné zapomněla, a cítila jsem se šťastná. Díky těmto okamžikům a spoustě pro jiné nepodstatným detailům jsem si to celé moc užila.
Než jsem odjela, slyšela jsem názory jako. “To bude zbytečně ztracený rok ve škole.” Ano rok je dlouhá doba, ale stálo to za to. Získala jsem něco jiného. Přátele. Rodinu. Zemi. Novou kulturu. Takže ne, nepovažuji to za ztracený rok.
Procestovala jsem území přibližně stejně velké jako celá Evropa. Viděla jsem spousty rozdílných míst. Od ledovců přes vodopády Iguazu, až po skalnaté hory porostlé vysokými kaktusy.
Měla jsem možnost vidět kolonii tučňáků. Stáda guanak (zvířat podobných lamám.) Pštrosy nandu, rypouše sloní, více druhů opic, coati (zvířátka, která se nachází v hojném počtu u vodopádů Iguazu a kradou jídlo), polodivoká stáda koní a krav. A spousty dalších.
Ano, komunikace byla ze začátku obtížná. Kolikrát jsem zažila trapné okamžiky. Jednou ve škole jsem potřebovala na záchod a tak jsem se omluvila. Bylo to hned ze začátku a já ještě neuměla ani pozdravit. Došla jsem ke dveřím označeným nápisem v růžové barvě. Počítala jsem s tím, že jsou to dámské toalety. Když jsem vcházela, slyšela jsem volání a někdo mě chytil za rameno. Byl to jeden z učitelů a něco se mi snažil říct. Netušila jsem co se děje. Pak jsem však viděla skupinku smějících se spolužáků. Pak mi to teprve došlo. Šla jsem na pánské toalety!!!
V tu chvíli jsem se cítila strašně trapně. Teď však na to ráda vzpomínám a směju se. Nebo taky vzpomínám, jak jsem poprvé ochutnala maté (velmi silný typicky argentinský nápoj). První setkání s výměnnými studenty. A okamžik, kdy jsem zjistila, že dokážu komunikovat, ačkoli po příjezdu do Argentiny jsem znala pouze tři slova. Maňana. Fiesta. Siesta.
Škola. To slovo děsí většinu studentů po celém světě. Pro mě to však znamenalo, že se potkám s kamarády. Hodně mě překvapilo, jak mě ve škole přijali. Všechno je zajímalo, hodně se vyptávali.
Kultura je hodně rozdílná. Hlavně co se týče lidí. Stalo se mi, že jsem šla na procházku se psem. V tom mě zastavil jakýsi pán a hned spustil. Ty jsi určitě ta výměnná studentka od Daniely. To je tak super! A odkud jsi? Československo! Jé to je daleko. Nestýská se ti? Co se ti tu líbí nejvíc? Chutná ti naše jídlo? Je to tu jiné než v tvojí zemi? Kde všude už jsi byla?
Nebo když jsem vešla do obchodu a snažila jsem se paní prodavačce vysvětlit, co potřebuju. Ihned všechno ochotně vyhledala a přitom si začala se mnou povídat.
Zamilovala jsem se do Argentinské přírody, památek, myšlení a samozřejmě kultury. Doufám, že se zas jednou vrátím a budu se procházet ulicemi Buenos Aires. Že zas potkám všechny přátele a všechny tři rodiny, co jsem získala. Že ukážu své české rodině, jak vypadal můj rok plný slunce.
Argentina está para siempre en mi corazón!
„Nemám přátelé, já mám rodinu.“ Dominic Toretto
meditace
parta
Rotary Přátelé
„Poslouchej, dívej se a mlč, jestli chceš žít v klidu.“ Walther
„To cesta, cesta nám přináší štěstí, ne cíl.“ Dan Millman
kaktus
Další články od Magdy
