Česká konverzace!
Zdálo se, že více už nás zaměstnat nemohou, ale v Rotary je možné všechno. Upřímně jediná hodina, kterou jsem dnes měla volnou byla ta v autobuse. Po dopolední škole jsem se sotva naobědvala a už jsem pádila na univerzitu na lekci čínštiny, na které od teď budeme místo 2 hodin trávit 4 hodiny. První 2h jsou jazykové a ty další 2h o kultuře. Na kulturní hodině mě, ale čekalo velmi milé překvapení. Připojil se k nám totiž nový zahraniční student (ne Rotary). Je z Bulharska, ale podstatnou věcí je, že mi rozumí když mluvím česky! Prý se učil jen rusky a polsky a v Čechách byl jen na nějakém pobytu, ale prý je to pro něj hodně podobné.
Všechno jsou to Slovanské jazyky, takže je to v celku pochopitelné. Přesto však mě překvapil jeho slovní zásobou. Rozuměl mi prakticky všechno a mluvil skoro plynule. Takže jsem si po měsíci a půl konečně pokecala česky z živou osobou. Po krátké euforii už jsme, ale pospíchali společně s Manu na autobus a zde přišla má jediná volná hodina. Doma jsem ukuchtila rychlou véču a pak už fofrem na další čínštinu. Zní to, že pomalu nedělám nic jiného než se učím čínsky, no a ono to tak asi bude, ale do plynulé konverzace mám ještě sakra daleko. Gramatika je sice jednoduchá, ale zapamatovat si jak se který znak vyslovuje a jaký má tón je peklo. Tón je důležitý, protože když nebudete dodržovat tóny můžete potom taky místo věty “Já jdu na záchod” říct “Já jím záchod”. Vlastní zkušenost. No z čínštiny jsem se vrátila v 21:30 a pak už jen sprcha a postel.
Brazilský papoušci na Taiwanu
Tak dneska po škole jsme se opět vyrazili ztrapnit do Kaosiung, na hodinu tance. Dnes jsme se také dozvěděli, že s touto choreografií pojedeme na nějakou Rotary soutěž. Myslím, že nás čeká maximálně cena slonů v porcelánu, protože tak nějak to asi vypadá. Po tancování jsem si všimla na obloze velmi netradičně zbarvených ptáků a hle, o kus dále stála skupina lidí, která cvičila papoušky. Neváhali jsme ani vteřinu a napochodovali jsme tam s tím, že si je chceme pochovat. Cvičitelé nám vyhověli a já jsem si chvíli připadala jako v té pohádce “Rio”. Tento den byl ještě v plánu park, ale já z důvodu únavy a hladu radši vyrazila domů. Uvařila jsem si opět mé oblíbené thajské kari, které z místních surovin chutná grandiózně, hlavně to koření má úplně jinou chuť. Pořád je to kari, ale jednoduše lepší.
Velké přípravy na test
Zítra nás čeká první seriózní test z Čínštiny a přípravy už pomalu startují dnes. Dopoledne jsem se ještě flákala, ale odpoledne jsme z holkama sedli do knihovny a pilně studovali. Jelikož máme za úkol naučit se znaky, tak bych to spíše přilovnala k učení se na poznávačku než jen obyčejné učení slovíček. Učení jsme samozřejmě prokládali velmi smysluplnými konverzacemi, například o tom, kterou značku žvýkaček preferujeme. Po škole jsme s Manu zamířili rovnou na autobus, abychom stihli naší lekci čínštiny. Předtím jsem si, ale ještě stihla zaběhat a najíst a po čínštině už o mě zase nikdo nevěděl.
Soutěž ve střílení z pistolek vyrobených pomocí hůlek na jídlo 
Ano, ano, nadpis opravdu nelže. Po napsání testu jsme všichni byli psychicky vyčerpaní a tak si pro nás na kulturní hodině připravili takové překvapení, v podobě vyrábění pistolek z hůlek na jídlo. Kupodivu to opravdu střílelo (samozřejmě jen gumičky) a nakonci hodiny jsme udělali soutěž a náš tým vyhrál! Za odměnu jsem si pak doma uvařila dobrou véču a toť vše pro tento den.
Utrácení ve stánkách s pitím se stává mojí nejoblíbenější činností
Škola dnes utekla rychle a před školou už na mě tradičně čekala paní ve stánku, že mi připraví můj oblíbený pomerančový čaj s kuličkama, ale já jí dnes překvapila svými schopnostmi mluvení a místo toho si objednala bubble milk tea se sojovým mlékem. Popravdě asi zůstanu u toho pomerančovýho čaje, ale jsem ráda, že jsem to konečně zkusila. Dnes jsem, ale nezůstala jen u jednoho drinku. Po cestě do Kaosiung na mě zase přišla žízeň a chuť, takže dnešním druhým chodem bylo to nejkrásnější pithájovo-pomerančové dvoubarevné smoothie, kvůli kterému jsme přišli pozdě na hodinu kaligrafie. Naštěstí se nic moc nestalo. Hodinou kaligrafie to dnes, ale neskončilo, protože je pátek vyrazili jsme ještě šopovat, objevovat night markety a obchody s levnými ponožkami. Taky jsem stačila vypít ještě další tentokrát anansový čaj s čerstvým anansem. Čas ovšem uběhl mega rychle a já jsem se musela vydat domů, protože to nemám zrovna nejblíže. Manu mě trochu zdržela, ale nakonec jsme domů dorazili včas.
Gigantický night market
Tak dnes vstávání opět brzy, ale tentokrát ne do školy, ale na výlet do Kaosiung. Dnešek byl ovšem intenzivní trénink čínských znalostí, protože Šebestová si hrdě zapoměla mobil doma. Moji přátele mi naštéstí vyšli vstříc a se vším mi pomohli, ale i tak to občas nebylo jednoduché. No pokud se potřebujete zamilovat do svého mobilu jeďte na Taiwan neberte si ho s sebou až se vrátíte, tak pochopíte. Je tak trochu můj druhý chytřejší mozek tady. Ještě jen dodám, že sociální sítě bylo to poslední co mi ten den chybělo. Nejvíce jsem postrádala google mapy a appku na autobusy a vlaky. Nicméně i tak to byl úžasný den plný dobrého jídla a pití sdíleného se úžasnými lidmi na úžasných místech. První zastávka byla pláž. Kdybychom pomalu nezačali umírat hlady, tak bychom tam asi zůstali déle, ale hlad nás nakonec přemohl a mi se vydali na lov jídla. U mě to byla opět všem věrně známá pečená sladká brambora a ostatní ulovili pizzu.
Cenu objevu dne si ale zaslouží borůvkový čaj, který chutnal famózně. Poseděli jsme a pokecali a pak jsme se vydali na ten snad největší night market, co v Kaosiung mají. K jídlu jsme si nemohli dát nic jiného než kuličky ze sladkých brambor a placku s jarní cibulkou, což jsou moje dvě nejoblíbenější jídla na night marketu. Najezení a spokojení jsme se pomalu museli rozloučit a vydat zpět na cestu do PingTungu. V PingTungu mi ovšem zrušili jeden autobus a já jsem na nádraží zkejsla něco přes hodinu. Ani nevím proč, ale nějak mě nabíjela ta energie z dnešních zážitků, že mi ta hodina na tom nádraží ani nevadila. Další hodina pak následovala v autobuse, kterou jsem prospala, takže taky utekla rychle. Z autobusu jsem se jen přesunula do postele a ve spaní spokojeně pokračovala.
Další články od Natálie
