Cesta a introcamp v Bogotě

Na letiště jsem dorazila v klidu, měla jsem dost času na všechno. Až pak přišlo to nejtěžší – loučení s rodiči, babičkou a dědou. Byl to zvláštní pocit, směs nervozity, radosti a prázdnoty, když má člověk udělat první krok do úplně nové etapy. V průchodu k letadlu mě zastavila paní, která mi nadšeně vyprávěla o své výměně v Indii, a v letadle jsem si celou cestu povídala s holkou, která letěla na Erasmus do Kanady. Ve Frankfurtu mě čekal pohodový přestup, tři hodiny volna a pak setkání s partou dalších studentů. Jedenáctihodinový let do Bogoty utekl rychle, i když jsem si zvládla bílé tričko polít červenou omáčkou a hned na to shodila talíř s jídlem na zem, takže trapas byl hned na světě.

Po příletu nás čekalo velkolepé přivítání od Rotary, vlajky, úsměvy a spousta energie, ale taky tříhodinové čekání na ostatní studenty. Do autobusu jsme se sotva vešli, kufry všude po uličkách a jeden spadl během jízdy ze sedačky. A když jsme konečně dorazili na ubytování a rozdělili se do chatek, lehla jsem si úplně vyčerpaná, ale šťastná, že začíná moje kolumbijské dobrodružství.

Introcamp byl super! bylo úžasné potkat tolik lidí z různých koutů světa. Jen to občas nebylo úplně jednoduché – bylo tam totiž spoustu lidí kteří umluvili buď německy, francouzsky a nebo nějakým svým jazykem a nechtěli si povídat anglicky. Postupně se to ale začalo zlepšovat a potkala jsem spoustu lidí, se kterými je sranda. Skvělé bylo ochutnávat různé druhy tropického ovoce nebo hrát různé seznamovací hry. Každý večer jsme pak měli lekci salsy, což mi teda moc nešlo. Jeden večer jsme si mezi sebou vyměňovali odznáčky na saka a poté proběhla talent show na které jsem vystoupila se saxofonem.