Stále ještě necítím nohy!
Tohle byla asi ta nejkratší noc v mém životě. Předpokládám, že to bylo z důvody únavy po včerejší vyjížďce na kolech, ale nějak jsem se tedy vyplazila z postele, Mochi a zamilovala se. Mochi je jeden z mála fakt dobrých dezertů zde a to fakt. Dezerty tu buď nejsou a nebo vám dají třeba totálně vodovou jáhlovou kaši ze želé, což zní přesně tak špatně jak to chutná. Mochi je to jako hodně lepkavá hmota s rýže plněná nejčastěji fazolovou pastou, nebo burákovým máslem a obalená v pražené sojové mouce. No už zase básním o jídle, to jsem celá já. Nicméně na autobus jsem se málem nedostala, jelikož jsem měla nohy v jednom ohni a opět musím obvinit kolo, ale pozor stále to nevzdávám a na další vyjížďku se mega těším, protože za ty výhledy to stálo. Další problém byl ve škole na schodech. Měla jsem sto chutí zažádat o kartičku handicap a vozit se výtahem, ale to je moc velké rouhání. Škola začíná být nesnesitelně nudná. Po škole nás ještě měla čekat lekce čínštiny, ale moje hlava si řekla, že dnes ne a rozhodla se, že začne bolet, takže jsem jí vyhověla a zůstala jsem v posteli.
Plány na víkend se ruší ?!?
Vypadá to, že zvyknout se dá opravdu na všechno, jelikož dnes jsem se vzbudila bez budíku. Ráno cestou na autobus ovšem přišla bolestivá zpráva a to taková, že víkendový výlet do TaiTungu se ruší z neznámých důvodů a nejhorší na tom je, že jen pro studenty z PingTungu, takže dnešní den byl prostě zkažený hned od počátku. Trochu jsem si zvedla náladu až večer na lekci Čínštiny, kde jsem na sobě zpozorovala pokroky.
Zítra není škola
Stále ještě lehce otrávení ze zrušeného výletu jsme se vydali do školy, kde se nám naštěstí trochu zvedla nálada, protože zítra je jakýsi svátek Mid-autum a mooncakes festival, což znamená, že není škola. Po tomto oznámení jsem už jen doufala, že budeme mít nějaký náhradní plán od našich rodin a nebudeme, tedy zoufale myslet na ostatní výměnné studenty, kteří si užívají v TaiTungu.
Velký pokrok
Jak už jsem zmiňovala tak dnes se do školy nejde a upřímně jsem doufala, že když je ten svátek a ještě ke všemu mid-autumn a mooncakes festival, tak budeme mít od rodiny nějaký plán a že nás třeba vezmou na nějakou tradiční oslavu. To se ovšem nekonalo a jediné co jsem se dozvěděla, bylo to že dnes mají naši host-rodiče moc práce a že slavit se bude až zítra. S Manuelou jsme si, ale řekli, že další nudný den už nezvládneme a tak jsme se opatrně zeptali jestli nemůžeme jít, alespoň do 7-11. A kupodivu i přes stále trvající zákaz chození ven osamotě jsme se vydali do 7-11. Nakonec jsme sice skončili u stánku s bubble tea, ale udělali jsme pokrok.
Asijská grilovačka
Ráno jsme vyrazili na kola s mojí budoucí host-mamkou a s její dcerou, no a po prvních 3km jsem je zasebou opět začala ztrácet. Zjistila jsem, že je to ze stejného důvodu, jako jsem minulý týden ztrácela Manu a to, protože také neumí používat přehazovačku. Nějak jsem jim to rukama a nohama vysvětlila a do cíle jsme se nakonec také nějak dostali. Oslavili jsme to pořádně ledovým bubble tea. V podvečer jsme se vydali na tu slibovanou grilovačku. Moc dobře jsme se najedli a já jsem se tam zamilovala do jejich nakládané grilované kukuřice a samozřejmě nebyla by to asijská grilovačka bez tofu, které mají taky dobře vychytané. Jako příloha se nepodává chleba jako by se očekávalo, ale jak jinak než rýže. Neměla jsem s tím vůbec problém, protože ten jejich chleba teda fakt nemusím. Pokecali jsme. Seznámili jsme se z novými lidmi a někdy kolem 22:00 jsme se rozloučili a vydali se domů.
Bubble tea shop, bez bubbles
Na dnešek jsme si usmyslili výlet do nákupního centra a rodiny nám naštěstí vyhověli. První a jedinou věc, kterou jsem opravdu chtěla udělat bylo koupit si bubble tea. V šesti patrové budově najít bubble tea shop byla celkem challange, no ale nakonec se podařilo. Požádala jsem je tedy o “black tea with bubbles” neboli “buó pá hong chā” a odpověď byla, že na kuličky musím počkat ještě hodinu. Byla jsem trochu naštvaná, ale vydala jsem se tedy lovit nejdříve nová sluchátka. Vyšlo mi to akorát a po hodině hledání jsem je našla a vydala jsem se tedy pro to mé bubble tea. Pořád nic? Správně, oznámili mi, že ještě 15min. Čas uběhl, ale bylo mi opět jen, že musím čekat dalších 15min. Na počtvrté mi ukázali časovač, kde bylo ještě 18min. Fakt dost jsem se naštvala otočila se a odešla si shánět jinou útěchu. Moc dlouho mi ta uraženost, ale nevydržela no a po těch 18 minutách jsem se tam teda nakonec vrátila a konečně dostala své bubble tea a abych pravdu, řekla po tak dlouhém čekání jsem čekala něco famózního a nakonec to byl jeden z nejhorších bubble tea co jsem zatím měla. Po tomto zklamání jsem se těšila, až si doma udělám pořádnou výbornou večeři. Plán se stal realitou. Zkusila jsem si uvařit, pro mě nový, druh tofu s nudlemi a lidičky povím vám to byla pecka. Nechutnalo to vůbec jako tofu. Pro mě to byla úplně nová chuť, kterou bych laicky slovem vegana přirovnala ke kuřeti, ale vzhledem k tomu, že už nevím jak kuře chutná si nemohu být na 100% jistá. V čem jsem si, ale jistá je to, že zítra to uvařím znovu.
Další články od Natálie
