Tradiční obleky
Dnes jsme měli speciální taneční hodinu jen pro holky a bylo na plánu dostat tradiční obleky. Byli jsme trochu unavené, ještě z výletu, ale nakonec jsme si oblékání užili. Jinak to byl dnes velmi líný den, protože po taneční hodině jsme se jen vydali do parku na pokec. Trochu nám tady teď klesá nálada a to jako u všech. Po dvouch týdnech co tady posloucháte moje trápení se ke mě přidal asi i zbytek studentů. Omlouvám se tedy jestli je tohle čtení už fakt depresivní, ale blížící se k lepším zítřkům. Já osobně mám teď stále v hlavě zmatek a po holčičím pokecu v parku to vypadá na další důležitý rozhovor ve středu. Slíbila jsem totiž okolí, že do Valentýna budu v pohodě a zatím nemůžu říct jestli je to stoprocentně možné. Už mi to fakt leze na mozek. Pokusím se tedy téhle špatné náladě nějak vyhnout a popsat nějaké světlejší chvilky.
Opět tancujeme o život
Po mé klasické ranní rutině, kdy stojím na autobusové zastávce a snažím se odchytit nějaký autobus, jsem dojela do Kaosiung, kde jsem se ve starbucksu shledala se Sárou a naší společnou depresi jsme si vyléčili horkou čokoládou. Maličko jsme si postěžovali na život a pak jsme se vydali vstříc tanečnímu parketu. Dneska učitelka měla asi náladu typu “já ty smrady zničím” takže jsme po hodině odpadli jak zralé švestky. Po hodině jsme ještě měli krátkou diskuzi na téma jak moc se nestíháme naučit ten proslov v čínštině a že pravděpodobně všichni pojedeme po 22.2. domů. Dnes jsem, ale musela z Kaosiung odjet dříve z důvodu hodiny čínštiny, které nám dneškem opět začínají. Tam jsem zjistila jak moc jsem na tom špatně s tím proslovem a tak jsem po dnešku opravdu skončila bez sebevědomí.
Je to tu zase
Opět jedu pryč z Kaosiung a opět to není výlet na který bych jela z nadšením. Nejde sice o rotary výlet, ale jednoduše mi i po těch všech diskuzích, rozhovorech a uvědomění pořád něco leží v hlavě. Dneska to jedu definitivně zničit abych si mohla po dalším pádu na dno užít zbytek téhle výměny. Ráno jsem se vzbudila naprosto bez nervozity, což bylo dost zvláštní, jelikož všechno by mělo nasvědčovat tomu, že bych měla být vyklepaná jako prase. Nasedla jsem do vlaku a v Kaosiung jsem nabrala naštvanou Sáru, která jede jako moje psychická podpora. Když jsme dorazili na místo určení. Vybavilo se mi všechno z minulého týdne do posledního detailu. To ve mě začalo vzbuzovat tu nervozitu, kterou jsem postrádala. Došli jsme na místo v parku, kde už bylo i pár dalších lidí. Než jsem sebrala odvahu udělat to proč jsem tam přijela. Sára to udělala za mě a vyprovokovala ten podstatný moment, který byl dneska klíčový. Pak už jsem jen spadla až na dno svých emocí a se Sárou rychle opustila to místo v parku, které je teď plné hodně silných emocí.
Zní to teď pro vás asi hodně zvláštně, ale zkuste si za těmito slovy představit váš příběh, v mém blogu jde hlavně o popis emocí, aby budoucí studenti věděli co přijde a nechci vás zatěžovat osobními problémy. Každý se bude prát se svými emocemi. Chvíli nebudete ani vědět co si máte myslet sami o sobě. V těchto momentech zachovejte klid a počkejte. Někdo nebo něco vám potom ukáže jakým směrem se ubírat. Důležité je ale být upřímný sám k sobě, to vám potom pomůže trápení na výměně vyřešit o 100% rychleji a tudíž vám to i pomůže si výměnu co nejvíce užít. Nemá cenu si hrát na něco co nejste. Na druhou stranu, když už se v nějakém trápení ocitnete, berte to jako zkušenost. Berte to, jakože se učíte něco o sobě a o životě. Někdy vám třeba i takové trápení může ukázat, kdo vlastně jste a to vám může pomoci v budoucím seberozvoji.
Sama doma
Ráno přišel mě už moc dobře známý pocit uvědomění si co se zase stalo včera. Chvilku jsem tedy jen tak seděla na posteli a civěla do blba. Nicméně už to bylo zase o něco jiného než minulý týden. Cítila jsem se i trochu naštvaná a to byla v této situaci pro mě novinka. Naštvanost, střídala osamělost, zoufalství, ale i radost – radost z toho, že jsem teď už z náladou opravdu na dobré cestě. Vím, že jsem tohle slibovala i minulý týden a nedopadlo to, ale teď už jsem se fakt poučila a končím se špatnou náladou. Celý den tedy byl takový přemýšlející, jelikož jsem byla celý den doma tak toho tady není moc co psát.
Můj osamělý Valentýn
Dneškem jdu definitivně uzavřít kapitolu trápení a jdu si ho užít, jak jen to bude možné. Plán byl, že půjdeme s kamarádkou na film a potom na jídlo a uděláme si Valentýna spolu jako dvě forever single ladies. Navíc rotary by se asi taky moc nelíbilo, kdyby jsme slavili Valentýna s klukama :). Ráno jsem tedy vyrazila do Kaosiung a čekala jsem a čekala jsem. Několikrát jsem volala té kámošce kde teda je. Pak jsem ve 14:00 dostala zprávu “promiň cítím se pod psa a teď jsem se probudila”. Tak jsem se otočila na patě a vyrazila zpět domů. Takže na Valentýna jsem nakonec zůstala úplně sama.
Plááááž
Ano, slyšíte správně jedeme na pláž. To už tu dlouho nebylo že? Ale tak musíme si to užít co to jde než odjedeme. Dneska to byla ale jiná pláž než obvykle a to pláž v Tainanu. No, ale průběh dne byl prakticky stejný. Jednoduše únavný, ale velmi užitý, den na pláži s přáteli. Po pláži jsme vyrabovali nejbližší family Mart a šli se najíst do parku, kde jsme strávili, ještě pár hezkých chvil a pak jsme jeli domů.
Další články od Natálie
