Trénink na soutěž ve zpěvu
Pondělí probíhalo klasicky. Škola, oběd, univerzita, večeře, čínština. Opět to byl velmi náročný den, ale díky tomu, že ho trávíme, jako studenti z PingTungu všichni společně, tak to není až tak hrozné a ještě pořád mě to baví. Jediná výjimka z rutiny byla večerní lekce čínštiny, na které jsme se odreagovali tréninkem na pěveckou soutěž na které budeme zpívat čínskou píseň. Musím se snažit, protože ti co skončí na posledních pěti příčkách nepojedou na Vánoce do Taipei, což mi přijde jako trochu hloupý trest, ale budiž no.
Středa je jediný den, který trávíme celý ve škole. Odpoledne má škola tzv. “club time” kdy se každý věnuje svým zájmům od zpěvu po volejbal. Naše skupinka rotary studentů se vždycky jen zavře do počítačové třídy a vymyslí si vlastní zábavu. Dnes jsme kupříkladu zpívali naše písničky na soutěž. Po škole jsem zamířila rovnou domů, abych si ještě stihla zaběhat a pak mě ještě čekala jedna hodina čínštiny, na které teď už upřímně více kecáme o kravinách než se učíme.
Zamilovala jsem se do kaligrafie
Byla to sice už třetí hodina kaligrafie, ale musím vám říct, že mě to baví víc a víc. Je to až neuvěřitelný lék na stres. Pravda, toho stresu tady není zase tolik jako na gymplu v Klatovech, ale věřím že by mi to mohlo pomoct i tam. Je to ale hodně individuální. Na těch hodinách jsou třeba i lidi který to vyloženě nervuje. Pokud, ale fakt nevíte co dělat s věčným stresem, tak to zkuste a třeba to pomůže i vám a ani nemusíte mít speciální pomůcky, stačí tužka, papír, dobrý playlist a nějaký krátký text v čínštině, který budete moct opisovat. Tento perfektní den jsme ještě zakončili večeří na night marketu takže dnešeku bych opravdu dala 11 bodů z 10.
Omylem jsem uběhla půlmaraton?
Dnes se mi stal jeden z těch nejlepších omylů v mém životě. Kousek od mého domova se konal charitativní běh a jak jsem psala už v několika předchozích článcích tak jsem tady začala celkem dost běhat. Kondici jsem měla celkem dobrou i před příjezdem na Taiwan a to díky rychlochůzi, kterou dělám v Čechách. Rozhodla jsem se tedy tohoto běhu zůčastnit na trase 10km, což by i tak byl můj osobní rekord. Stala se ovšem jedna nečekaná věc. Odbočila jsem blbě a omylem se napojila na trasu 21km (tedy půlmaraton) když jsem tedy viděla značku 10km a nebylo to stejné místo, kde jsem startovala došlo mi, že se někde stala chyba. Začala jsem koukat okolo sebe a všude vidím lidi s cedulkami 21km. Na stanovišti s vodou jsem tedy požádala o novou cedulku a vydala se vstříc půlmaratonu a bylo to to nejlepší rozhodnutí co jsem mohla učinit.
Jsem na sebe teď neuvěřitelně hrdá, ohromě jsem sama sebe překvapila, protože po dvouch měsících běhání bych nikdy neřekla, že dokážu něco takového. Trvalo mi to sice déle než cvičeným běžcům, ale dokázala jsem to a opět jsem poznala obrovskou sílu endorfinů, protože jsem samozřejmě byla potom celý den jak na drogách a šťastná. Lidi co mě znají dlouho, tak ví že já jsem opravdu vždy byla nesportovní typ, ale každý má právo na změnu a kort na takovou změnu. Po tomto výkonu jsem si za odměnu vyprosila krokety ze sladkých brambor a of course bubble tea. Po odpočinku jsme se odpoledne vypravili na Halloween párty na které jsem snědla co se dalo a po párty jsem mrtvá padla do postele.
Veganská restaurace!!
Dnes byl opět v plánu výlet do Kaosiung. Jediné co jsme ale věděli je že tam chceme jet, ale nevěděli jsme co tam. Takže jsme se nakonec trochu nudili, ale popravdě s těmito lidmi se vlastně ani nudit nedá, takže jsme jen tak random chodili po Kaosiung a nedělali nic moc. Na oběd jsme se ovšem vydali do veganské restaurace, což mě mile překvapilo, že všichni byli tak ochotný a nevadilo jim to. Byli jsme v restauraci zaměřené na polévky a já jsem měla miso ramen se sojovým mlékem. Nezní to moc lákavě, ale řeknu vám přidat sojové mléko do miso polévky je fakt dobrej nápad a trochu mi to připomnělo i starou dobrou mlékovou polévku ze šloní jídelny. Po jídle jsme si sedli do parku a prakticky celé odpoledne strávili tam. Jeden Mexičan si přinesl svojí kytaru, takže jsme si i zabékali. Odpoledne se pomalu přehouplo v podvečer a byl čas se rozloučit a vydat se zpátky do PingTungu.
Další články od Natálie
