Tenhle týden bude hlavně o tom jak jsem strávila Vánoce poprvé v mém životě mimo domov.
Pondělí 23. prosince | Nákupy dárků
Tradičně jsem sháněla dárky na poslední chvíli, jak už je na Vánoce zvykem. Dopoledne jsem poseděla v knihovně a po čínštině jsme vyrazili na nákupy společně s Justine a Annou. Vzhledem k tomu že bylo asi 30 stupňů tak vánoční nálada vůbec nedorazila. Anna také nezapoměla všem připomenout, že zítra jsou její narozeniny a ano ta holka se narodila na Vánoce je to takový náš malý Ježíšek. Utratila jsem více peněz než je u chudého studenta zvykem, ale co jsou přece Vánoce.
Úterý 24. prosince | Štědrý den 🙂
Je to tady. Jako dítě by mě nikdy nenapadlo, že budu trávit své Vánoce nějak jinak než zdobením stromku, pojídáním cukroví a pitím kakaa, ale ten den nastal a já kakao vyměnila za bubble tea a svetr za triko a vyrazila do školy. V celku zajímavá zkušenost, být 24. prosince ve škole a pro moji hlavu to bylo v skutku nepochopitelné. Trochu mi tento den nic nedávalo smysl byla jsem smutná a šťastná dohromady. Nebylo to tak že bych trávila Vánoce bez rodiny, pouze jsem rodiny vyměnila a užila jsem si to stejně, ale trochu jinak.
Den jsem začala dobrou snídaní a poseděla v knihovně, jelikož rutina se nemění, tak jsme i dnes zamířili na taneční hodinu a společnost mi u toho dělal můj kamarád na telefonu Filip. Před hodinou jsem tedy poseděla v parku s bubble tea a s Filipem což byla ta česká část dne. Po ukončení asi 3 hodinového hovoru už to bylo celé v Angličtině. Společně jsme si postěžovali proč i dnes musíme na taneční hodinu, když jsou ty Vánoce. Poté už jsme konečně vyrazili na tu party. Blížila se 17:00 mě se v hlavě pořád honilo kdy už půjdu smažit ty řízky, ale ten okamžik ne a ne přijít místo toho jsme si zaplavali ve venkovním bazénu. Po bazénu následovala večeře a po večeři přišel DJ a jako fakt dobře jsme si zatrsali. Následovala ta dojemná část u které jsme si rozdávali kartičky s přáním a vyměňovali si dárky. Všichni si trochu zavzpomínali na své rodiny doma, co asi tak dělají a jak se mají, když najednou rotary oznámilo, že pro nás má ještě jedno překvapení a to dopis od našich rodičů. To se teprve ukázalo kdo je fakt statečný, ale upřímě myslím, že slzy neudržel nikdo. Musím také zmínit co tu atmosféru toho okamžiku podtrhlo asi nejvíce a to byl zpěv našeho talentovaného zpěváka Maxe, který se potom přiznal, že když nás viděl, slzy málem taky neudržel.
Říkáte si, že to přeháníme? Víte to by jste možná pochopili kdyby jste byli na našich místech. Některé okamžiky na výměně by totiž podle mě rozbrečeli i kámen a to musím potvrdit, protože já právě takový kámen jsem a nikdy by mě nenapadlo, že se dostanu do situace, kdy mě něco dojme na tolik, abych se rozbrečela. Tady ukazuji například na to, že jsem nebrečela ani když jsem odlítala z ČR a věděla jsem, že svoji rodinu teď pomalu 11 měsíců neuvidím. Je možná pravda, že se z vás tady stane trochu empatičtější člověk a tudíž je asi potom jednodušší se dojmout, ale pořád jsou tyto okamžiky neuvěřitelně silné. Přišla jsem tedy o jedny Vánoce v Čechách, ale za to jsem prožila nezapomenutelný zážitek a to Vánoce prožité s lidmi s celého světa. Tuším, že tohle se jen tak opakovat nebude.
Jen co jsme dobrečeli tak se party pomalu blížila konci a potom co jsem trochu neplánovaně a chaoticky dorazila domů jsem ještě zavolala své rodině v ČR a rozbalila si s nimi dárky alespoň virtuálně. Ke spánku jsem se dnes dostala až kolem 3:00 a budík byl klasicky nastaven na 5:00 takže 2h spánku budou muset stačit.
Středa 25. prosince | 2h spánku a škola!!
Tento den mám trochu v mlze. Jako kocovina to není už jen z důvodu, že jako nezletilá samozřejmě nepiju a včerejší akce byla pod dohledem rotary což další důvod proč to bylo nemožné. Řekla bych že to mají na triku pouhé dvě hodiny spánku. Ráno tedy proběhla má normální rutina a nějak ani nevím jak jsem se dostala do školní knihovny. Tam jsem strávila celý den a střídala dvě činnosti a to telefonování s Filipem abych mu opalatila to, že on semnou byl na štědrý den tak já jsem byla s ním, jelikož v Mexiku jsou 14h pozadu a ta druhá činnost bylo poslouchání podcastů nebo spaní. Po návratům domů následovala večeře a nevynechala jsem ani čínštinu, kde jsem byla jediná, protože moje dvě latinské sousedky po party ulehly s nemocí. Tady jsem si uvědomila, že mi Slovani jsme prostě držáci. Po návratu domů mě čekalo zasloužených 6h spánku.
Čtvrtek 26. prosince | spánkový deficit
6h spánku očividně nebylo dost. Ráno jsem se vzbudila a necítila jsem se o nic lépe než po 2h spánku. Rozhodla jsem se teda to napravit v knihovně a na pár hodin o mě nikdo nevěděl. Rozespale jsem se přesunula na univerzitu a snažila se dávat alespoň trochu pozor, když zkoušky jsou za dveřmi. Doufám že vedle mě bude sedět někdo chytrý protože jinak fakt nevím jak to dopadne. Po univerzitě jsem si koupila kafe a při jeho pití a návalu energie jsem dostala nápad, že bych si mohla jít zaběhat. Nápad se uskutečnil a já konečně dostala svoji dávku endorfinů. Po tomto výkonu už o mě, ale nikdo neslyšel.
Pátek 27. prosince | konec svátků a asi i kaligrafie
Dnešním dnem nám skončili dvě věci a to svátky a kaligrafie což mi trochu mrzí a také to znamená více času stráveného v knihovně. Dnes jsem tam ale nezůstala a i přes zrušenou hodinu kaligrafie jsem se vydala do Kaosiung. Společně s Hanou jsme prozkoumali místní bubble tea shop a restauraci a se spokojenými žaludky jsme zamířili na pláž, kde přes smog nebylo vidět vůbec nic a tak jsme se s depresí raději vrátili zpět. Připojili se k nám další členové, ale já vzhledem k mému nejistému zdravotnímu stavu raději zamířila domů a spát.
Sobota 28. prosince | taneční vystoupení
Naše velmi improvizované tancování asi mělo úspěch a tak jsme byli pozváni na další akci, kde s tímto máme vystupovat. No pyšná na to úplně nejsem, ale budiž. Den jsem si zpříjemnila procházkou v parku, kterou jsem podnikla ještě před vystoupením. Můj nakřáplý zdravotní stav se ale ozval jen co jsem dorazila na místo konání vystoupení a mě bylo jasné co se teď bude dít. Odtancuji a domů. Akce sice hezká, dokonce tam byla i možnost prolétnout se horkovzdušným balónem, ale to tak nějak už ve své sbírce zážitků mám a navíc tam to bylo jen jako 30m nad zem a hned zase dolů. Odjela jsem tedy rovnou domů a neohlížela se za ničím. Můj jediný cíl byl zázvorový čaj a horká polévka. Svého cíle jsem po nějaké době docílila a pak už jsem jen v klidu usla.
Neděle 29. prosince | Válendo
Tak Jo tento týden bych shrnula jedním takovým hezkým anglickým slovíčkem “busy” a taky jsem podle toho dnes vypadala a kromě několika hovorů jsem dnes nedokázala opravdu nic. Den byl ve znamení zázvorového čaje a polévek. Venku krásně pršelo a tak jsem si mohla užít takový hezký upršený den v posteli. Nebudu to teda nějak více obkecávat a rozloučím se s váma za týden napočtenou a že je se na co těšit z důvodu jednoho zatím nejmenovaného výletu. Mějte se fanfárově.
Další články od Natálie
