A jsem zpátky z Amazonie! Teda to nějakou dobu, ale chápeme ne?! A jsem nadšená!! Je toho ve mně strašně moc co říct. Spousta zážitků, emocí, radosti, smutku, zkrátka všeho… No, a teď se to pokusím popsat. Ještě než začnu tak vám trochu nastíním, jak to probíhalo. Jeli jsme s agenturou Belo Brasil, se stejnou agenturou jako i na Foz do Iguacu. Jelikož většina času byla na vodě, tak jsme měli připravené lodě. Byly tři na přespání a jedna s restaurací. Na lodi jsme trávili většinu času, i noci. Spali jsme v hammocks (nemám nejmenší tušení, jak se tomu nadává v češtině).

Moje cesta začala v sobotu ráno, cestou na letiště, pobytím na letišti a příletem… Po příjezdu do hotelu bylo typický Belo přivítání… …milion papírů. Po všem tom úřadování a podpisování si hodně z nás šlo lehnout. Na pokoji jsem byla s Heidi (Austrálie), Jojo (Francie) a Rainou (Indie). Heidi a já jsme si šli na 20 minut lehnout a holky se někam ztratily. Potom jsem s Heidi šla do místní zoo. Na to, že to byla součást hotelu, tak celkem ušla. I s jaguárem!!! Hned po prohlídce zoo, jsme se šli seznámit. Sešli jsme se u bazénu a představovali se. Pak už jen večeře a prezentace o tom, co nás čeká a spát. V neděli nás čekal poslední celý den na souši. City tour. Navštívili jsme trhy, kde jsem si informaci „děcka, vemte si hodně peněz, jsou tady nejlevnější suvenýry za celou cestu“ vzala dost k srdci a roztočila to… Za ty ceny, kdo by se divil.

Hned v úterý z rána nás čekalo něco skvělého!!! Návštěva indianské vesničky! Bylo to neuvěřitelné, to jak byli oblečení (nebo spíš neoblečení) a ten život s přírodou!! No trošku nám spadly iluze, když jsme za barákem viděli oblečení na šňůře, žabkama u dveří a plechovky od piva hned vedle televize… Hah, překupko ne. Ale ne, i tak to bylo skvělý, předvedli nám své rituály, pomalovali nám obličeje a mohli jsme si koupit jejich výrobky. Když jsme si mohli jít prohlédnout jejich vesničku, tak jsem narazila na děcka v jedné chýši. Byly tam různé věci k jídlu, mouka, farofa, ryby na rožni, rybí tapioka a miska brouků. No víc v úvahu pro mě bylo sníst toho brouka. Přeci jen zkušenost, že. A hlavně ryby NEJÍM! No tak jsem to udělala, sice s velkým cirkusem, ale udělala…

Aííííííí, středeční ráno (ani ne ráno, bylo před šestou, když jsme vstávali…) jsme jeli lovit piraně. No dvě hodiny a nic… Teda jo, jedna, abych nekřivdila Dannymu, který ji chytil. Po snídani jsme jeli do CASA DE FARINHA (dá se to přeložit jako dům mouky). Tam jsme viděli jaký je proces u výroby tapioky, nebo jak se leze pro acaí. Oboje jsme mohli zkusit. Lezení na palmu jsme radši nezkoušela, řekla bych, že nemocnice uprostřed pralesa nevedou…Odpoledne byl program o dost zajímavější!!! Jeli jsme do místní komunity. Prvně nám děcka ve škole zazpívali a pak nás Milena vyzvala, abychom taky něco řekli. Ačkoliv jsem introvert, tak jsem neskutečně ukecaná… Tudíž jsem tam vlítla… Taky to byla výzva, v jistým smyslu, to mě baví!!!

 

Další články od Jany

Jana ONDRÁČKOVÁ

Outbound 2017/18 Brazílie
Ten nejlepší rok v mém životě v Sao Paulo, s výborným jídlem, krasným okolím a těmi nejlepšími lidmi.
Jediný problém…… musela jsem odjet!

Pin It on Pinterest

Share This

Sdílejte tento příspěvek se svými přáteli!