Tož, jsem zpět. Neuvěřitelně to letí, při posledním článku to byly necelý tři měsíce a teď to táhne na čtyři. Musím uznat, že vždycky se dokopat k článku je dřina, většinou to zabere týden přemluvání, dva týdny vážného uvažování a tři dny neustalýho koukání na odkaz k mýmu blogu, člověka to vyčerpá. Nicméně, byla jsem na F1, společně s Isis, Ekinem a Miguelem jsme vyrazili na páteční trénink a nedělní závod, (kvalifikaci v sobotu jsme vynechali, jelikož jsme jeli s rotary). Nebudu vám moc vyprávět co a jak, jelikož si snad všichni umíte představit co F1 asi je.

Ale bylo to úžasný, něco absolutně skvělýho a nepopsatelnýho, taky jsme si koupila kšiltovku Mercedesu. V neděli to bylo zajímavý, ráno, hned jak jsme došli na místo, jsem volala na Slovensko na první OM, byla to sranda, jelikož nějací nalití týpci si mysleli, že jsem youtuberka, tak mi začali do toho kecat (ale jak jsem se doslechla, aspoň to pobavilo), nakonec se mi povedlo je jaksi odeslat pryč a dokončit hovor. Potom jsem šla hledat své drahé přátele, takže jsem musela projít celej sektor, kde byla hromada ne zrovna střízlivých osob mužského pohlaví (vážně se snažím najít adekvátní příměr pro kupy ožralých neandrtálců), každopádně výsledkem mojí (a vlastně každé třetí slečny) procházky dopadla tak, jak kdybyste šli s hromadou banánů okolo pavilonu opic. Můžu říct, že zkušenost jak asi osm skupin po dvaceti chlapech řve a tleská bych si klidně odpustila. Ale potom co mě jedni z nich odchytli a než mě pustili tak jsem alespoň musela svolit k fotce, jsem se konečně dostala k děckám. Později mi bylo nabízeno pivo a po informaci, že je mi šestnáct, i nevěřícný pohled a spousta pozornosti všude okolo. Díky bohu, pak začal závod a ten byl skvělej, jelikož Hamilton v sobotu boural, tak startoval z posledního místa, pak se dostal na první místo, ale pak kvůli pár minutám v boxu to zakončil pátý, vyhrál to Vettel.

Jo btw už od pátku mi natékal kotník, ale celkem jsem to dávala, díky ibuprofenu, kterej mi v neděli došel, takže cestu domů jsem probulela (poprvý a zatím naposled), jelikož moje už od přirody obří tlapa, díky otoku narostla do sloních rozměrů, tak mě mamka vzala do nemocnice (už třetí návštěva, jestli to takhle bude pokračovat, tak budu mít dostatek materiálu na to, abych udělala obsáhlý článek s recenzemi). Strávily jsme tam +- 5 hodin. Nakonec jsem se dozvěděla, že je to podkožní infekce, vyfasovala jsem antibiotika a jela domů. V pohodě, nakonec jsem to rozchodila, teda ne doslova samozřejmě. K sobotě toho není moc co říct, jeli jsme do domů jednoho z rotariánů a jedli, šli se projít po městě, tancovali, zpívali a tak různě, byl to krásnej den, zvlášť proto, že jsme se viděli s ostatními exchangers.

 

Další články od Jany

Jana ONDRÁČKOVÁ

Outbound 2017/18 Brazílie
Ten nejlepší rok v mém životě v Sao Paulo, s výborným jídlem, krasným okolím a těmi nejlepšími lidmi.
Jediný problém…… musela jsem odjet!

Pin It on Pinterest

Share This

Sdílejte tento příspěvek se svými přáteli!