fbpx

Dnešní článek bude jinačí formy a doporučuju se buď prvně kouknout na fotky a pak to přečíst, nebo prvně přečíst a pak kouknut na fotky. Užijte si to.

Tenhle článek s vodopády, bude asi zvláštní,

zdržovat to nebudu a provedu vás básní.

V neděli ráno na letiště s Ekinem,

našla nás i Cassie a šli jsme projít Check-inem.

Ještě než jsme vyrazili, někoho jsme potkali,

a to KLÁRKU, díky bohu, sedm měsíců jsme čekaly.

Po příletu k vodopádům se toho moc nedělo,

bylo teplo na umření, nic se dělat nechtělo.

V pondělí už k vodopádům,

ten den byla brazilská část na programu.

Ale ještě než jsme se k nim vypravili,

na jednom místě předtím jsme se zastavili.

Parque das Aves se to tam jmenovalo,

hlavně kytkám a ptákům se to věnovalo.

Byli jsme tam krátce, ani ne do oběda,

zajímavý to bylo, ale ne, že bych tam zůstat chtěla.

Potom už rovnou k Foz jsme vyjeli,

že to bude úžasný, jsme předem věděli.

Když se to tak vezme, ten den jsme se jen fotili a tím to hasne,

ale zcela upřímně, ty vodopády byly krásné.

Kdyby krásné, to je slabý slovo,

kouzelný, ani nádherný nestačí k popsání toho.

K večeru byla šance jít na čluny, jen těm co si připlatili,

bylo to drahý, takže se pak někteří domů vypravili.

Jelo se až pod vodopády, ale vsaďte si na to,

že i když mokří, tak šťastní, tohle stálo za to.

Zmoklí jak slepice, jsme se vrátili zase domů,

nadšení, znavení a hlavně plní dojmů.

V úterý jsme vstávali hodně k ránu,

už v 7, Paraguay byla ten den v plánu.

Dopoledne jsme v nákupáku strávili,

nebylo nic k vidění, tak jsme jenom mluvili.

Po obědě jsme k elektrárně vydali se,

při krátkým filmíku někteří z nás vyspali se.

Pak přišla kružní jízda toho místa,

já se svejma hláškám jsem se zase blýskla.

Klárka z toho chytla nervy a Santiago se tlemil,

já jsem prostě číslo, tak kdo by se jim divil.

Večeřeli jsme v restauraci, která pět hvězd měla,

vzhledem k mýmu oblečení bych to dřív vědět chtěla.

Já v overalu a na klasiku bez make-upu,

když jsem viděla zbytek holek, nejradši bych byla v trapu.

Všechny v šatech nalíčený,

s rtěnkou i lodičkami, do puntíku upravený.

Po jídle a sladkým měli show připravenou,

celou jižní Ameriku tam měli podchycenou.

Po tom všem na nás párty čekala,

plus, mínus hodinku trvala.

No, nebyla bych to já, abych jen tak odjela

zcela zdravá, a aniž bych se rozbila.

Na mou obranu, tentokrát to nebyla moje chyba,

koleno šlo ven a zpátky, já jsem asi jiná liga.

Chodit nešlo, tak jsem si k busu doskákala,

ještě štěstí, že jsem si nic jinýho nezlámala.

Pak už zpátky na hotelu, prášky a led jsem dostala,

bolelo to neskutečně, tak jsem stejně nespala.

Ve středu ráno se ta bolest vůbec nezměnila,

takže jsem Argentinu za nemocnici vyměnila…

Strávila jsem tam dopoledne a vyprázdnila peněženku,

bylo to neskutečně drahý, ale byla jsem ráda, že jsem venku.

Odvezla jsem si dvoje prášky a nový berle,

po první dávce jsem byla krapet vedle.

K večeru jsem náhradní program měla,

prášky trochu zabrali, tak jsem potom ráda jela.

Ve čtvrtek už cesta domů, těžko jsme se loučili,

s některými už není šance, že bysme se viděli.

Bylo by toho i víc, to zúčastnění vědí,

Nicméně, to je všechno k mému vyjádření.

Bylo to náročný, takže na chvilku odložím další várku,

Mějte se krásně a u dalšího článku 😘.

Další články od Jany

Pin It on Pinterest

Share This

Sdílejte tento příspěvek se svými přáteli!