fbpx

¡Hola! Konečně jsem dala dohromady první článek z Kolumbie a moje první dojmy! Bienvenidos a Colombia 

Cesta

V pondělí 7. srpna nastal můj velký den. Cesta měla následující plán: Praha – Londýn – Miami – Cali 

Jenže jak už se říká – ukaž Bohu svoje plány a on se ti vysměje.

Praha : Ještě že bydlím v Praze a na letišti jsme autem za 30 minut. Při odletu v 6:50 jsem tedy nemusela vstávat zas tak brzo – asi ve 4. Proběhl check-in, rozloučení s rodinou a pak už to bylo jenom na mně. Prošla jsem kontrolou, nasedla do letadla a vzhůru do oblak!

Londýn: Záchod! První najít záchod, pak si koupit něco k jídlu a pak to ostatní…bohužel mi v cestě stály kontroly a pak asi ještě kilometrová cesta….Kupodivu jsem všude trefila a ještě jsem měla 2 hodinky čas. První přestup na jedničku, tak vzhůru přes oceán! 

Miami: 8 hodinová cesta letadlem…nic lákavého ale uteklo to rychle. Letecký výhled na Miami byl teda nezapomenutelný😍

Jenže tam veškerá sranda skončila😀 Po vystoupení z letadla jsem měla necelé 2h na přestup. Jenže půl hodinku jsem si vystála na potvrzení amerického víza  ESTA a přesto, že jsem dostala přednostní vstup na imigrační, čekala jsem tam nejméně 45 minut…z čehož lze vypočítat, že mi zbylo 30 minut na kontrolu příručňáku a opět velké fronty. Přestože jsem se několikrát obracela na ‚asistenty‘ (kteří zde fungují spíš jako kontrola, aby vše fungovalo jak má, protože nepomohli vůbec s ničím) pořád mi opakovali, jak to skvěle stíhám…v 17:30 jsem doběhla na gate s tim, že v 17:35 odlétáme…a letadlo bylo fuč. Byl to pro me šok, protože toho jsem se fakt bála. Bylo mi řečeno, ať jdu na rebooking. Tam se mě ujala jedna hrozně moc hodná a ochotná slečna, ktera mi zařídila novou letenku. Bohužel z Miami do Cali to létá 1x denně. Proto jsem musela v Miami přespat a letět za 24 hodin. Spala jsem v takovém dětském oddělení 😀 a dostala jsem šeky, za který jsem si mohla koupit k večeři, snídani a obědu cokoliv na letišti zadarmo😱 Taky jsem málem ztratila pas, který jsem v šoku nechala na gatu do Cali. Když jsem se ho pak vydala hledat, po půl hodině tam pořád ležel! Pak už mi celodenní čekání přišlo jako malichernost😀

Cali: Následující den jsem zjistila, že stejným letadlem do Cali letí i další dva výměnní studenti – Hjentse z Belgie a Chris z USA. Super! S Hjentse jsme náhodou seděly skoro vedle sebe, takže jsme si cestou mohly povídat. Po 50 hodinách od odletu z Prahy jsem konečně přistála v Cali. Čekalo nás obří přivítání od rodin, spoustu fotek a pak už jsme se každý vydali svou cestou domů…

 

První dny 

V den příletu mi rodina ukázala kde se co v domě nachází a domluvili jsme se, že na mě budou mluvit hlavně španělsky, abych se co nejrychleji naučila. Usnula jsem rychle napříč tomu, že venku je pořád rušno – ve dne tu jsou slyšet lidi, psi a ptáci a v noci zase ještěrky, hmyz a žáby.

K snídani jsem měla své první kolumbijské jídlo arepas con queso, typickou jihoamerickou kukuřičnou placku, v tomto případě plněnou sýrem. Pak trošku manga, řecký jogurt a milo, kolumbijskou verzi granka, která se dá pít i na studeno. Většinou jíme na terase, která je nádherná. ❤️

Po snídani jsme se šly s mojí host sestrou Nati projít po areálu, kde bydlíme. Většina jihoamerických měst není úplně bezpečných, proto tu lidi žijí v uzavřených areálech cca po 30 domech. Je tu i menší bazén a dětské hřiště.

Následně jsme jely do školy, kde jsem si vyzkoušela uniformu a podívala jsem se, jak to tam vypadá. Třídy jsou malé, cca po 15 studentech.

K obědu jsme si s Nati ohřály fazole, cuketu plněnou houbami a sýrem a salát. Jídlo jim tu většinou vaří Maria, která pomáhá starat se o dům. 

Odpoledne jsem byla unavená a chtěla jsem si jen na chvíli lehnout, abych až přijdou host rodiče z práce jim mohla dát dárky. Bohužel jsem jaksi nekontrolovatelně usla na 12 hodin a vzbudila se az v šest ráno 😀

Druhý den jsme se s Nati a Claudii (host mamkou) jely trochu projet po městě.

Opět jsem usla brzo a zaspala svého host taťku! Aggghhhhr

Třetí den jsem vstala brzo, abych mohla vidět hory Farallones de Cali. Bohužel začlo pršet a nebylo vidět nic. Za to tady za těch pár hodin napršelo alespoň 10 cm!

Odpoledne mě Nati pozvala, abych poznala její kamarády. Šly jsme na nějaké vyšetření od Herbalife, kde vám změří tuky, svaly a tak dále. No, po zjištění, že prý můj metabolický věk je 51 let už jsem radši víc vědět nechtěla 😂

Pak jsme si dali crepes s nutellou a Nati kamarádi mě učili ‚Cali slang‘. Bohužel si z toho nic nepamatuju. Přepínání mezi angličtinou a španělštinou, kdy španělsky rozumíte jedno slovo každých 15 sekund mě jaksi vyčerpalo.

Večer jsem konečně předala rodince dárky, které se moc líbily ❤️ Zítra mě čeká brunch s dalšími kamarády od Nati a první latinskoamerická party, na kterou mě její kamarádi pozvali. Těšim se ❤️

Španělština

Nebuďte líní jako já a naučte se co nejvíc před příjezdem. Moje rodina sice aspoň trochu anglicky umí, ale když potkáváme kohokoliv jiného, vždycky lituju toho, že jsem se nenaučila víc. Koukat a nerozumět není vážně příjemná věc. Alespoň že tady jde to učení rychleji.

Postřehy

  • Ještěrky – jsou tu všude, na zemi, na domech a dokonce i v pokojích. Naštěstí jsou hodně malé.
  • Semafory – v noci se jima nikdo neřídí – prý hrozí, že by vás okradli (??)
  • Auta – maji určené hodiny, kdy nesmí jezdit, aby se tak předešlo velkým zácpám. Stejně to prý vůbec nepomáhá.
  • Školy – jsou otevřené, žádná budova a v ní třídy jako u nás. Je to povětšinou areál školka, základka a střední dohromady, s třídami rozmístěnými v něm a ty jsou pouze jako stěny a střecha, nepotřebují tu ani okna, ani dveře.
  • Jídlo – kolumbijský chutě jsou snad ty nejdivnější vůbec. Například – chleba se slaným mazacím sýrem a marmeládou. Fazolová polévka, párečky, zeleninový salát a citronová šťáva. Všechno smíchaný dohromady.
  • Ovoce – většinu z toho jsem nikdy neviděla. Těším se, až to všechno ochutnám. Ananas je tady TAK DOBREJ. Nechápu jak mi mohl v Česku chutnat.
  • I vzduch tu voní jinak – něco jako když jdete v pražský zoo do tropickýho skleníku, akorát tu není tak dusno.
  • Pesos – kolumbijský peníze, který jsou ale v hrozně velkých hodnotách, např. 10 000, 20 000, 50 000
  • Všude jsou tu stromy manga, avokada, citrusů…
  • Zatím tady není takový vedro, jako jsem čekala.
  • Všechny tu zdravíte polibkem na tvář – kamarády, rodiče, ředitelku, úplně cizí lidi…

Toť zatím vše z tropické Kolumbie. V úterý je první den školy a taky mě čeká první setkání s Rotary klubem, tak se těšte brzo na další článek! CHAO 🇨🇴 😙

 Další články od Terezy

Pin It on Pinterest

Share This

Sdílejte tento příspěvek se svými přáteli!