Tenhle rok se už se blíží ke konci a mně dneska startuje posledních 100 dní tady v Kolumbii. Pořád si to ale moc neuvědomuju. Na druhou stranu 100 dní je docela velký milník, tak mě to snad namotivuje si je užít na maximum.
A jaký byl můj březen?
Oslavy narozenin
V březnu slavila moje mladší host ségra 17. narozeniny. V den jejich narozenin, což byl taky mezinárodní den žen, jsme to oslavili v cukrárně a následující víkend pak byla u nás doma party s jejími kamarády a některými výměnnými studenty.
Víkend na chatě a výlet k jezeru Calima
O jednom prodlouženén víkendu jsme se vydali s rodinou na jejich chatu (fincu) na vesnici zhruba 1,5 hodiny od Cali. Po cestě jsme se stavili ve firmě mých rodičů, továrně na maso. Ukázali mi jí a pak jsme celá rodina museli pomáhat balit klobásy. Chata se nachází v malé vesnici Restrepo, večer jsme se tam šli projít a bylo to úplně jiné než Cali. No prostě vesnice 
Na chatě není Wifi a nedá se tam toho moc dělat, takže druhý den byl docela ‚nuda‘. Alespoň jsme hráli nějaké stolní hry jako stop nebo kolumbijskou verzi člověče nezlob se. Na večer když pak moji rodiče, druhá ‚host mamka‘ a jeden rotarián z našeho klubu hráli domino a popíjeli u toho kolumbijský rum, jsem se alespoň bavila s dědou.
Velikonoční prázdniny
Jsem měla v podstatě dva týdny. Původní plán cestovat s rodinou po Eje Cafetero (oblast kde se pěstuje kafe) nevyšel, protože host mamka onemocněla. Takže jsem pak celý týden strávila s kamarády.
Výšlap ke Třem křížům
V Cali se nachází dva kopce, na jednom je socha Ježíše jako v Brazílii a na druhém jsou tři kříže. Na Cristo Rey, jsem už byla s první rodinou ale u Tres Cruces jsem ještě nebyla a tak jsme se jednou večer o prázdninách s kamarádama dohodli, že druhý den ráno si dáme túru. Původní plán byl vyrazit v 8 ráno, nakonec jsme začali v 10:30 (vítejte v Kolumbii).
Cesta byla v podstatě 2 hodiny do kopce, 10 minut focení se a pak 1 hodinu z kopce. Byla to snad asi nejnáročnější tůra, protože celou dobu bylo tak 28 stupňů, a i když nesvítilo sluníčko a celou dobu bylo pod mrakem, skončila jsem spálená. Všichni jsme ale pak na sebe byli hrdí, jak jsme to hezky vyšlápli pěšky 
.
Další články od Terezy
