Školní dny v Kolumbii

Zatímco moji spolužáci v Česku ještě užívají prázdniny, já mám za sebou už první týden školy. 

Mojí školou se na rok stalo Colegio Nuevo Cambridge. Chodí tam se mnou i další výměnná studentka, Mathilde z Francie. Jak taková škola v Kolumbii vypadá?  Asi nějak takhle. 

Nečekejte uzavřenou budovu jako u nás. Školy se tu většinou nacházejí v uzavřených areálech a rovnou jako školka, základka i střední. Třídy jsou rozmístěny po areálu. Jenom stěna a střecha. Víc v tomhle vedru stejně není potřeba (kromě větráku). 

Moje škola je hodně malá, v každé třídě je okolo 15 studentů. V nižších ročnících jich je víc (i přes 20) ale s vyšším ročníkem třídy řídnou. V mém 10. ročníku (předposledním) nás je 11 žáků. Věkově mezi 15-18 lety.

Musíme nosit uniformu, která pro holky vypadá takhle. 

Naštěstí tu nejsou tak přísní, takže projdou i tmavé džíny a bílé tričko.

Můj rozvrh vypadá takto: 
Neučíme se v sobotu. Jen máme tenhle divný rozvrh, takže když je pondělí dia 1, pak další pondělí bude dia 6.

Většinou toho v hodinách moc dělat nemusím, kromě angličtiny a elective, což je předmět, který si vybereme. Výtvarku, hudebku nebo divadlo. U mě vyhraje asi výtvarka, tam jazyková bariéra nebude dělat takový problém  V ostatních hodinách pokukuju po barevném ptactvu, veverkách (kterých je tu fakt hodně) a nebo mám soukromou hodinu španělštiny.

Hodně ,luxusnějších‘ škol je bilingvních. Buď se zaměřením na angličtinu nebo němčinu. Moje colegio má anglické zaměření. Čekala jsem předměty v angličtině a výbornou angličtinu studentů i učitelů.

No. Říká se ‚lepší neočekávat‘. Opravdu dobře anglicky tady umí málokdo. V angličtině máme jenom angličtinu. Bavím se jenom s pár lidmi, protože ostatní anglicky mluvit nechtějí. Takže si musím počkat až budu ovládat i španělštinu.

O hodinách to rozhodně není jako u nás – ‚ticho a píšeš si.‘ Alespoň na naší škole. Tady učitel něco vykládá ostatní na to hlasitě reagujou, překřikujou se a vypadá to jako jeden velkej blázinec. Někdy to vypadá i takhle: Kluci hrajou FIFA

Musím uznat, že s nástupem do školy se moje španělština lepší. Když to 7 hodin denně posloucháte, začnete víc rozumět, rozeznávat slova ve větách a něco si i zapamatujete. Teď už většinou poznám o čem se lidi baví, přestože nerozumím detailům.

Do školy jezdím autobusem. 

Dobře no, dodávkou. Každá dodávka objede určitou část města a nabere děcka, odpo je zase hodí domu. Já vždycky sedím vedle řidiče, protože dozadu se mi nevejdou nohy  Dva řidiči mě už znají i jménem a snaží si se mnou pokecat, ale bohužel můj level španělštiny mě vždycky nechá jenom přikyvovat a usmívat se.

Znají mě i ve školní jídelně, protože jsem asi jediná vegetariánka. Většinou máme rýži, já potom čočku a nějakou zeleninu. Samozřejmě nesmí chybět ovocný džus. 

Jídlo je tu výborný! Ale o tom až příští článek.

Užívejte sluníčka a posledních volných dní. Příští článek přijde brzy! Dole jsem pro vás sepsala další postřehy, aneb co mi prostě přijde jiný.

Postřehy vol.2

• Státní svátky – se tu slaví vždy v pondělí. Dřív, když vyšel například na středu, lidi si udělali ,prodlouženej víkend‘ sami a nikdo nechodil do práce. Vláda tedy ustanovila státní svátky hned po víkendu. No aspoň že ne třeba na sobotu.
• Klimatizace – kolumbijci milujou klimatizaci. Přestože je tady okolo 30 stupňů, stejně všechny vidíte v džínech. To proto, že buď sedí v autě a nebo jsou v nějaký budově. V obouch případech je uvnitř tak 10 stupňů. Brrrrrrrrr
• Hudba a fotbal – dvě věci, který ke Kolumbii prostě patří. O tělocviku hrajeme skoro jenom fotbal a i na ovladači od televize najdete přímo ‚fotbal button‘. Editar
• Hudba je všude, v autech, restauracích, zpívající sekuriťák nebo řidič autobusu je tu úplně normální, stejně jako party každej víkend. Reggaeton je tu nejoblíbenějším žánrem. Je fakt návykovej! Vždyť kdo by neznal Despacito.
• Toaleťák – si tu nespláchnete do záchoda ale hezky ho vyhodíte do koševedle. Jedna z věcí, který by si tu měli ještě pořešit, haha.
• Kluci a holky – jsou si tu hodně blízko. Vzájemný objímání, tulení nebo pusa tu nejsou považovaný jako náznak vztahu ale prostě jenom kamarádství. Dávaj to najevo i ve škole, což mi chvíli trvalo než jsem si zvykla ale jak se říká – jiný kraj, jiný mrav.