Jestli čtete Můj příběh, určitě víte, že můj život nabral nový směr a za krátkou dobu se toho opravdu hodně stalo. Z mého posledního dobrodružství, a to z výletu v Ekvádoru, jsem se vracel do Arequipy přes 42 hodin. Dlouhá doba.. Zde jsem pobyl skoro dva dny a hned bylo na čase zase někam odjet. Třebááááááá…. Do Cusca! A to rovnou na celý měsíc..!
Jak to, že do Cusca a to rovnou na celý únor? Tady v Peru výměnní studenti jezdí vždy na únor někam pryč. Do jiného města. To abychom Peru poznali o trošku víc i z jiné stránky. Každé město, vesnice, část Peru je totiž úplně jiná. Úplně. Výměnní studenti, kteří výměnu tráví v Arequipě, jezdí pravidelně do Limy. Tam se mi ale nechtělo. Jak jste si mohli přečíst v článku o Limě, Lima je obří a špinavá. V Limě jsem byl první dva týdny a stačilo mi to. Proto jsem požádal Rotary, jestli by bylo možné, abych nejel do Limy, ale někam jinam. Třebááááááá…. Do Cusca! Rotary řeklo Ano.! To je důvod, proč na RYE být s Rotary, zajímat se, chodit na meetingy a být bystrým Rotariánem!! Vyplatí se to. O tom ale v jiném článku.
Do Cusca jsem jel jak jinak než __________!! (Kdo jako první odpoví správně do komentářů nebo mi pošle odpověď do zprávy (fb, mail…) , vyhrává vtipné tričko s peruánským potiskem!) Naštěstí cesta byla přes noc. Den před odjezdem mi rodina z Cusca volala, kde jsem, že na mě čekají už dvě hodiny na nádraží. Díky špatné domluvě na mě zkrátka čekali o den dřív.. Proto jsem se bál, že je na druhý den ve správný čas najdu na nádraží naštvané a zabručené. To se ale vůbec nestalo! Naopak. Do konce pobytu v Cuscu jsme se tomu společně smáli. A kdo mi to přišel na měsíc vstoupit do Mého příběhu? Mladě vyhlížející sexy a cool mamka Silvia, flexivně cool model Ignasi o 10 dní starší než já, a nejroztomilejší stvořeníčko na světě v podobě pěti-leté Valentínky.
Žijí sami, bez tatínka. Později jsem se dozvěděl, že tatínek odešel z domu a rozvedli se týden před mým příjezdem. Tím myslím tatínka Valentínky. Od tatínka Ignasiho odešli oni a to před pár lety. Žijí v obrovském, krásném, moderním bytě v obrovské, moderní bytovce. Mamka tu bytovku vlastní.. Je to asi nejbohatší člověk, kterého ve svém životě znám. To všechno bohatství není z nájemného.. Má ještě jednu práci. Zde ji bohužel zmínit nesmím.. Je ale stále stále doma.
Ignasimu je 17 a je to týpek.. Všechny holky na něj letí. A on je jako drsňák posílá po chvíli k vodě. Hodně si rozumí se svojí mamkou a jsou jako kamarádi. Není divu. Žili společně s tatínkem (skoro celý Ignasiuv život) ve Španělsku, do jeho 14 let. Jeho tatínek prý nikdy nebyl normální. Pak přeletěli do úplně jiného světa, do Peru, a zde žil s nevlastním taťkou a teď zase sám s mamkou. Celý život byl na ni velmi fixován. To je možná důvod, proč spolu mluví sprostě, dělají dopravní přestupky a věci těmto činům podobné. Jinak, jelikož jeho maminka má víc než hodně peněz, je jeden z mála peruánských hypebeast. Pro ty, co neví, co to znamená: posedlost v oblečení za miliony. No miliony ne. Ale např. jedna mikina za víc jak na malé auto. Takových pár má. Proto vždy, když jsme někam šli, já šel, on flexil. Jeho vzorem je Lil Pump, píše stejné texty a jednoho dne chce být jako on. A poslední člen rodiny je maličká Valentínka. Dítě mého srdce. Je to chudáček. V mých očích se mi zdálo, že ji nikdo nedává dostatečnou lásku a čas. Tak to někdy v podobných rodinách holt bývá. Jo a občas to je pěkný ďáblík.
V Cuscu jsem strávil jeden měsíc z prázdnin. Čili jsem neměl nic na práci. Naštěstí jsem se ale nenudil! S Ignasim jsme pořád něco dělali. On hrál videohry a já se na něj díval… A potom večer jsme šli ven s jeho kamarády. Ač to z výše psaného textu moc nevypadá, s Ignasim jsem si popravdě celkem rozuměl a hodně jsme se skamarádili. Kromě jeho videoher jsme hodně chodili po venku, skejtovali, navštěvovali kurzy MMA, chodili na jeho fotbal, skákali salta.. Hodně času jsme také trávili s dalšími výměnnými studenty, co přijeli na únor do Cusca. Bylo to 5 holek z Limy (Limáci si mohli vybrat kamkoli chtěli jet..). Anna z USA – s tou jsem trávil nejvíc času, Agathe a Heléna z Francie – jako většina francouzů neumějí mluvit anglicky, takže jsme kvůli nim všichni mluvili španělsky, Elsbet z Holandska – jako jediná nerespektovala španělštinu, protože se ji za celou dobu nenaučila a mluvila jen v Aj a jako poslední Friderike z Německa. Trávili jsme spolu a s jejich host bratry/sestrami hodně času. Objevovali jsme Cusco, hráli karty…
Rád bych popsal tři nejzajímavější akce, které se za dobu Cusca staly. Začneme popořadě a to karnevalem. Karneval má určitě nějakou hlubší myšlenku, kterou ovšem všichni zapomněli. V dnešní době je to celé o tom, že se mládež sejde v jednom parku, kde se odehraje obrovská vodní bitva. Vodní balónky, vodní děla, pěna, bláto, holky v oblečení, jehož účelem je se vlhké nalepit na tělo.. Sranda. Byli jsme tam s Annou. Jakožto pěkná a hlavně blonďatá holka skončila špatně. Mokře a špinavě. Jinak tento svátek se slaví v celém Peru. V teplých městech jako Camaná je to ale mnohem drastičtější.
Následně následoval výlet do džungle a to do města Quillabamba! Byl to třídenní výlet s rodinou a kamarádkou mamky. Jméno vám neřeknu, protože ji nikdo nenazval jinak než Gorda. To znamená něco jako kámo, ale doslovný překlad slova gorda je tlustý. Takže jsme ji vlastně říkali tlusťoško… V Quillabambě má mamka jeden dům s obrovským pozemkem. U domu je menší dům, kde žije celá jedna rodina, která se stará o nepoužívaný dům a obrovský pozemek. To je jejich náplň života, mamka je platí a oni jsou šťastni. V Quillabambě jsem se poprvé potkal s tarantulí. Zrovna si kráčela po zádech mé mamky. Objevoval jsem krásy nepropustné džungle a naučil se každý strom ovocník. V Quillabambě bylo asi 939596°C, proto jsme trávili spoustu času u bazénu. Ignasi trpěl, protože zde nebyl internet..
A jako poslední velké a největší dobrodružství bylo Chinchero. Do Chinchera, což je nesmírně stará vesnička zemědělců, jsme jeli s Rotary. Já a holky jsme bydleli v domečku pana Pascuala, který nás měl naučit výrobu a malbu peruánské keramiky. Moc jsme si toho popravdě neodnesli, protože Pascaual je jeden z nejlepších a nejprofesionálnějších profesorů světa, ale i tak jsem se dozvěděl jak se pracuje s hrnčířským kruhem a že to není vůbec tak lehké, jak to vypadá. Také jsme se naučili peruánskou techniku barvení hrníčků. Užili jsme si to parádně. Stále jsme si povídali, dělali blbosti, hráli karty.. A to celé v prostředí klidného, světem zapomenutého Chinchera.
Pobyt v Cuscu jsem si užil. Už jednak kvůli tomu, že v Cuscu je všechno zelené a hezké. Lidé jsou tu úplně jiní. Víc Evropští. Hlavně jsem si to ale užil kvůli blízkým lidem. A to kvůli holkám z Rotary. Jsem moc rád, že jsme se tak sblížili, když ony jsou z Limy a já z Arequipy. S Arequipeňákama si v poslední době moc nerozumím a čas s lidmi z Rotary, které až tak neznám, byl krásný.
Další články od Martina
