Již jsem popsal nepředstavitelně krásné dva týdny našeho výletu s Rotary po jihovýchodu Perú. V článku jsem se zmínil, že bych rád napsal článek samostatný o ostrově Amantaní na jezeře Titicaca. Proto mi teď prosím dovolte, popsat ráj na planetě Zemi..
Z Puna jsme vyrazili na pláž Chiflon, ze které jsme se měli lodí dostat na ostrov Amantaní. S sebou jsme měli naše malé cestovní baťůžky narvané k prasknutí a nabalené na tři dny a dvě noci. Zhruba po hodině cesty jsme dorazili na pláž, poprvé uviděli jezero, nalodili se a vypluli.
Jeli jsme celkem ve třech menších loďkách. Mohli jsme sedět na střeše lodi, což bylo velké dobrodružství! Připadal jsem si jako mořský vlk či pirát, brázdící vlny oceánu v polorozpadlé bárce, která zažila již mnoho bitev a mořských bouří.
Mohla by to být pravda, ale není. Zaprvé nejsem na moři, ale na jezeře. Ač tedy moře připomíná. Jezero Titicaca je největší jezero v Jižní Americe, největší a nejvýše položené vysokohorské jezero světa (3812 m. n. m.). Čili někdy jste neviděli druhý břeh naproti, což opravdu budilo dojem oceánu. Další nepravdou jsou mořské bouře (spíš jezerní). Hladina jezera je stále klidná jako obyvatelé pobřeží, takže žádné jezerní bouře ani válečné loďstvo zde nenajdete.
Dojeli jsme na ostrov. Na břehu nás čekaly už naše mami. To je v kečuánštině matka. Rozdělili jsme se do skupinek po třech nebo po čtyřech a odešli do svých domovů. Na ostrově totiž budeme bydlet u původního obyvatelstva (mj. jiní obyvatelé než původní zde na ostrově nejsou), které neumí anglicky ani španělsky, pouze kečuánsky. Dobře, dospělí lidé trošku znali španělštinu, ale děti ne.
Další články od Martina
Outbound 2017/18 Peru