Všechno to začalo jedním pozdním večerem v pondělí. Byl podzim a venku byla zima a sychravo. Stál jsem v pyžamu v obýváku, unaven školou a vším tím stereotypním životem a chystal jsem se jít konečně do postele. Když se mě najednou rodiče z ničeho nic zeptali: „Maty, nechceš jet někam na rok s Rotary?“. A všechno to pak skončilo po roce, jedním krásným letním večerem u nás na zahradě. Stál jsem tam, díval jsem se na vše, co jsem po dlouhé době poznával a usmíval se na svět v barvách zapadajícího slunce. Bylo mi krásně. Když se mě rodiče najednou zeptali na mnou již očekávanou otázku: „Tak co? Jaký to celý bylo?“. Odpověděl jsem. Jak jsem odpověděl a co se mezi začátkem a koncem stalo? Spoustu věcí. Odehrál se celý Můj příběh.

Rozhodl jsem se odjet na roční výměnu mládeže s Rotary. Daleko pryč přes oceán do země, se kterou máme společnou jen Coca-Colu. A i ta chutná jinak. Odjel jsem na rok do jihoamerické bývalé říše Inků, do Perú.

Sám v Perú?

 

Podstoupil jsem všemožnou, podrobnou, kvalitní, vyčerpávající a hlavně velmi důležitou přípravu našeho československého Rotary distriktu, zamával rodičům a najednou se ocitl v Limě, hlavním městě Perú. Zde jsem byl jen na chvíli, ale za tu dobu jsem stihl spoustu věcí. Setkat se s nekonečnou láskou Peruánců k jejich vlasti při oslavách dne nezávislosti, pokecat a potřást si rukou s první dámou Perú, které jsem věnoval českou Hašlerku, vyfotit se s prezidentem Perú a poprvé se setkat s ostatními výměnnými studenty v Perú.

Jel jsem tam sám z Čech. Bál jsem se, že budu sám, že nebudu mít nikoho. To jsem ale ještě nevěděl, že máme vlastně všichni stejné dvě věci. Jsme na rok v Perú a všichni jsme tak trochu blázni, že jsme na rok v Perú. Takže jsme si všichni lehce a rychle porozuměli. A když si s někým za daných situacích rozumíte, stanete se rychle přáteli. I když vás je 69 z 15 zemí celého světa.

Svoji výměnu jsem strávil ve městě Arequipa. Zde jsem bydlel celkově ve třech rodinách, chodil do dvou škol a poznal milion lidí. Arequipa je krásné historické město v Peruánských Andách při úpatí činné sopky El Misti.

Během své výměny jsem byl na třech výletech, při kterých jsem měl možnost poznat celé Perú. Od shora až dolů. Byl jsem jak na divu světa Machu Picchu či známých Nasca lineas, tak na všemožných památkách a místech, o kterých lidé, snad ani Peruánci, neví.

 

Rotary distrikt 4455

Rotary distrikt 4455, který mě hostil, pro nás vždy připravil zajímavé a nezapomenutelné zážitky, při kterých jsme poznávali jak celé Perú, tak sami sebe. Jako třeba výšlap na 5828 metrů vysokou sopku, plavání v jezírku pod třetím nejvyšším vodopádem světa, prodírání se drsnou amazonskou džunglí, objevování divů světa, sledování západu slunce nad nekončící pouští či pozorování noční oblohy na ostrově Amantaní hluboko uprostřed největšího nejvýše položeného jezera na světě, jezera Titicaca. A spoustu dalšího…

S místním Rotary jsme ale také dělali i jiné činnosti. A to pro ostatní, kteří naši pomoc potřebují. Jako je stavba studny na pitnou vodu v Amazonské vesničce, darování teplého oblečení chudým dětem ve studených vysokých Andách, natírání hluboko v přírodě odlehlých chudých škol nebo sázení stromů v poušti. A mnohem, mnohem víc.

Na své výměně jsem stihl spoustu věcí. Před odletem tam jsem měl velká očekávání. Rozhodně mě ale nenapadlo, že bych si mohl s host rodinou rozumět natolik, aby mě přijmuli skoro za vlastního. Nenapadlo mě, že bych mohl mít takového host bratra, který letos začne studovat na vysoké škole v Praze. Nenapadlo mě, že se mi v mém městě, kde jsem svou výměnu strávil, bude tak líbit. Nenapadlo mě, že bych Perú mohl nazvat svým druhým domovem. Nenapadlo mě, že se mi odtamtud vůbec nebude chtít odjíždět.

Možná si ze začátku tohoto článku vzpomínáte, že se mě rodiče potom všem zeptali na to, jaké to bylo. Možná že už i víte, co jsem jim tedy na to odpověděl. Ano. Odpověděl jsem krátce a jednoduše: „Bylo to skvělý…!“

Konec? Začátek!

Ve zkratce jsem vám tedy ukázal Můj příběh. Od začátku až do konce. Do konce celého příběhu. Konec Mého příběhu.. Opravdu konec? Teď to právě všechno začíná. Prožil jsem si to, co jsem si prožil a teď je třeba na tom začít stavět. Poznal jsem víc sám sebe a můžu na sobě začít lépe pracovat. Mám sedmnáct let a všechno stojí přede mnou v jiných rozměrech. Vůbec ne konec. Opak. Všechno to teprve teď začíná..

Další články od Martina

Pin It on Pinterest

Share This

Sdílejte tento příspěvek se svými přáteli!